Exotické krematorium nebo pražský palác Adria. To jsou stavby, které máme od Janáka

Řekne-li se pražská architektonická moderna první třetiny dvacátého století, vybaví se především jména Josef Gočár a Pavel Janák.

Ten první měl kulaté výročí před dvěma lety, završené výpravnou monografií. Letos v březnu uplynulo 130 let od narození Pavla Janáka, jehož monografie rovněž citelně chyběla.

Mezeru zacelil až rakouský historik umění Norbert Kiesling. K zájmu o českého architekta jej přivedl důvod veskrze osobní.

Hmota se vzpírá gravitaci

Když se před šestnácti lety Kiesling přistěhoval do Prahy, podařilo se mu získat ke koupi vlastní Janákův dům ve vilové kolonii Baba. Od náročné renovace vedla cesta přes studium historie architektury až k této knize.

Baba, výkladní skříň funkcionalismu, kterou Janák projektoval, byla ve své době bílou vránou. Praha první republiky byla z velké části skanzenem drceným historií, a tak není divu, že avantgardní architektura vzkvétala v jiných městech - v Brně, Hradci Králové či v Pardubicích.

Janákovi trvalo dlouhou dobu, než mohl své budovy realizovat rovněž v Praze, a ani pak se tak nedělo s razancí, jakou projevil například Gočár se svým domem U Černé Matky Boží.

externí video: Pavel Janák - ukázka z knihy

Janák byl člověkem sledujícím nejnovější umělecké trendy i obdivovatelem gotické a barokní architektury. Poměrně záhy se odklonil od přísného konstruktivismu vyznávaného jeho učiteli a v duchu kubistických tendencí prohlašoval, že hmota musí být oživena duchem a krásou.

Tím nebyla míněna dekorace, ale tvořivé zvládnutí samotné hmoty domu, jeho prolomení do prostoru a tvořivý únik od daností, jimž podléhá příroda, především gravitace.

Ani na těchto základech však nesetrval architekt natrvalo. Janákovy nejslavnější stavby realizované v Praze, hotel Juliš na Václavském náměstí a modlitebna s obytným domem Církve československé husitské na Vinohradech, jsou již provedeny v duchu pravoúhlého, elegantního funkcionalismu.

Kreamatorium v Pardubicích

Mezitím se Janák stal také čelným představitelem takzvaného rondokubistického, či přesněji národního slohu; jeho exotické pardubické krematorium později zpopularizoval snímek Spalovač mrtvol.

Janák, jenž se věnoval také teorii, pedagogice, urbanismu či úpravám Pražského hradu, za sebou zanechal bohatý materiál, který je teprve v Kieslingově monografii souhrnně popsán. Připomenuty jsou i méně známé fasety architektovy tvorby - dopisy přátelům, pracovní skici, pozoruhodné soukromé fotografie, v nichž si například všímal i "architektury" chudinských baráků v pražské kolonii Slatiny, přetištěny jsou rovněž fragmenty Janákových pamětí.

Postaveno na obrázcích

K takové autorské monografii lze přistupovat rozličným způsobem. Norbert Kisleing volil spíše strohou faktografii před estetickým či životopisným pojetím tvůrcovy osobnosti. Díky tomu ocení tento titul více znalci z oboru než běžný čtenář.

Text je prost jakýchkoliv emocí, spíše než chronologicky je členěn tematicky (korespondence, členství v organizacích, publikační činnost apod.), což ztěžuje užít si knihu jinak než jako praktickou příručku.

Autor se ani příliš nepokouší o teoretizování kolem Janákova díla, nanejvýš poukazuje na možné vlivy a inspirace. O mnoha stavbách, ale i o Janákových obdivovaných bytových designech se zmiňuje takřka telegraficky.

Bez výhrad je naopak obrazový doprovod - třísetstránková kniha obsahuje na 550 reprodukcí zahrnujících veškerou Janákovu tvorbu.

Čí je slavný stánek

Pražský chodec zde bude možná postrádat zmínku o rondokubistickém novinovém stánku u Bolzanovy ulice, běžně připisovaném právě Janákovi. "Pavel Janák si velmi pečlivě dokumentoval všechna svá díla a o tomto stánku jsem v žádném z jeho seznamů nenalezl nejmenší zmínku," vysvětluje na dotaz HN rakouský odborník.

Je tedy docela možné, že autorství bylo slavnému tvůrci přiřknuto účelově, aby byla tato drobná kuriozita zachráněna pro budoucnost - v roce 2008 prošla rekonstrukcí a je dodnes funkční. Pavel Janák by tak pomohl Praze i půlstoletí po své smrti.

PŮL TISÍCE SNÍMKŮ
Janákova důkladná monografie obsahuje na 550 reprodukcí, mimo jiné také dobový snímek jeho pražského paláce Adria nebo architektovy skici.