Koncem 90. let se někdejšímu řediteli Domu umění města Brna Pavlu Liškovi podařilo vytrhnout zdejší výstavní dění ze zajetí provincionalismu, když pro moravskou metropoli získával přehlídky prací umělců světového formátu. Vzhledem k Liškovým kontaktům šlo především o německé výtvarníky.

Brněnské publikum mělo možnost zhlédnout díla Sigmara Polkeho i Georga Baselitze. Je potěšitelné, že se Dům umění i pod vedením Liškova nástupce Radka Horáčka snaží udržet kontakty s mezinárodní scénou. Výstavou Gerharda Richtera, kterou pořádá ve spolupráci s Institutem pro zahraniční vztahy ve Stuttgartu, to dokazuje mimořádným způsobem. 

Gerhard Richter představuje jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století vůbec. Rodák z malé obce u Drážďan, kde zažil druhou světovou válku i nástup komunismu, aby začátkem 60. let emigroval do tehdejšího západního Německa, poznal hlavní totalitní režimy 20. století i obě strany poválečného bipolárního světa. Rozdělení světa na dva nepřátelské tábory se projevovalo i v umění.