Katzenstein

V pekle mě strčili do kotle s vařící vodou. Maso se na mně pálilo a škvířilo, na kůži mi naskákaly puchýře a nedokázal jsem se udržet, abych nekřičel bolestí. Visí nám tu obří televizní obrazovky, na kterých je vidět, co se odehrává v ráji. Trpět a závidět, dívat se a trpět. Mám dojem, že jsem ho tam na okamžik zahlédl, jak hraje golf nebo kriket či co. Takový krátký detail jeho úsměvu, hned ho vystřídal záběr souložící dvojice.

Jednou po milování mi žena povídá: "Už u nich děláš sedm let, dřeš se jako kůň, nosíš si práci domů a teď, když dojde na lámání chleba, nemají sebemenší vůli tě zaměstnat nastálo. A víš, proč to tak je? Protože ty se neumíš prodat. Podívej se na takového Katzensteina." Podíval jsem se na takového Katzensteina. Celý život se dívám na takového Katzensteina. Jdu se oholit a neteče teplá voda. Rozbil se bojler. Oholil jsem se ve studené. Katzenstein má jistě solární jednotku.

Na střední mě nepřijali na přírodovědnou větev. Matka z toho udělala hotovou tragédii. Pořád fňukala a lamentovala, že ze mě nic nebude. Snažil jsem se jí vysvětlit, že není tak snadné se na tu větev dostat, že uspělo jenom deset procent, jen ti nejchytřejší. "Dneska jsem v obchodě potkala Miriam Katzensteinovou," řekla máti plačtivým hlasem, "její syn se dostal. Miriam Katzensteinová že má chytřejšího syna než já? To by tak hrálo. Ten její se prostě víc snaží. Ty mi to snad děláš naschvál. Jednou mě přivedeš do hrobu."

Kamkoli jsem se vrtnul, vždycky tam byl i on, aby mě s ním mohli srovnávat: ve třídě, ve čtvrti, na hřišti, v práci, všude. Katzenstein, Katzenstein, Katzenstein, Katzenstein. Ne že by byl až takový zázrak přírody, byl celkem průměrný, žádný génius, nijak zvlášť tělesně zdatný nebo mazaný. Přesně jako já, jen kapku úspěšnější. Kapka ke kapce, a další kapka... Prostě peklo.

V práci jsem dal výpověď. Stálo mě to pěkných pár hádek s manželkou, ale nakonec se s tím smířila. Přestěhovali jsme se do jiného města, našel jsem si místo pojišťovacího agenta. Vedl jsem si vcelku slušně. Neviděl jsem ho nějakých sedm let. Žil jsem si spokojeně, narodilo se nám dítě. Mezitím mi zemřel ve Švýcarsku dědeček a odkázal mi značné jmění. Na zpátečním letu z Basileje jsem ho spatřil, seděl v první třídě.

Když jsem si ho všiml, bylo už pozdě. Letadlo se rozjíždělo po startovní ploše. Věděl jsem, že mě čeká pět a půl obzvlášť nekonečných hodin.

Vedle mě seděl nějaký rabín, který bez ustání něco vykládal. Ale já jsem z toho nevnímal ani slovo. Celých pět hodin jsem upíral oči na Katzensteinův zátylek. "Podívej se na sebe, jak bídný život vedeš. Jsi prázdný člověk, chybí ti hodnoty," kritizoval mě rabín a neúnavně na mě chrlil další a další citáty. Pil jsem pomerančový džus a Katzenstein si objednal Jacka Danielse. "Podívej se na takového..." pravil rabín. Nemám zájem. Vstal jsem ze svého sedadla a hnal se na konec letadla. Letuška mě požádala, abych se vrátil na své místo. Odmítl jsem.

"Pane, za několik minut budeme přistávat. Vraťte se prosím laskavě na své místo a připoutejte se, tak jako..." Na konci sice řekla "jako ostatní cestující," ale v jejích očích jsem četl Katzenstein. Trhl jsem pákou u dvířek letadla a vší silou jsem do nich vrazil ramenem. S ulehčením jsem se nechal vtáhnout prostorem venku a opustil peklo za svými zády.

Na onom světě je sebevražda dosud považována za těžký hřích a veškeré moje škemrání mi nebylo nic platné. Zatímco mě vlekli do pekla, viděl jsem Katzensteina a zbytek cestujících, jak mi mávají na pozdrav z okénka výletního mikrobusu, který je odvážel do ráje. Letadlo havarovalo při přistávání, asi čtvrthodinu potom, co jsem vyskočil - závada s pravděpodobností jedna ku milionu. Jen kdybych měl kapku víc trpělivosti a vydržel sedět ještě pár minut na zadku, jako všichni ostatní cestující, jako Katzenstein.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se