Co vás inspirovalo k rozhodnutí složit operu o procesu s Miladou Horákovou?

Dramatické kvality tématu a jeho sepětí s novodobou českou historií. Než jsem se k tomu  rozhodl, přemýšlel jsem o velkých osudech významných českých žen. 
 
Mezi interprety se objeví nejen Soňa Červená, ale také kontratenor Jan Mikušek, sboristky z Canti di Praga a děti z Kühnova dětského sboru. Při psaní libreta jste se rozhodl vyhnout klasické psychologizaci jednotlivých postav. Jak byste charakterizoval jednotlivé party?

Soňa fluktuuje mezi postavami, chvíli je státním návladním nebo prokurátorem, přednáší slova Milady Horákové, jindy je zase osobou odsouzenou k trestu smrti. Jan Mikušek představuje různé zástupce tehdejší moci, např. náčelníka STB v Českých Budějovicích nebo vyšetřovatele Milady Horákové. Vede také přípravu procesu.

Dívky ze sboru Canti di Praga jsou chvílemi hysterickou masou pracujících, žádajících smrt odsouzených, jindy zase členy politbyra KSČ, hlavně jsou ale jakýmsi antickým chórem, komentujícím děj. Na závěr přednášejí dopis Milady Horákové na rozloučenou a dodávají mu zmnožením hlasů obecnou platnost. Jedině děti z Kühnova dětského sboru mají neměnnou identitu, ztvárňují tehdejší prokurátory a předsedu senátu. Nastudování opery se ujali dirigent Marko Ivanović a sbormistr Jan Krejčík s pianistkou Petrou Matějovou, děti připravil Jiří Chvála.