David Radok: Havel nepsal hru o Klausovi

"V Národním divadle nebyla shoda na obsazení. Autor má právo na své požadavky a divadlo má právo podmínky splnit nebo ne. Šéf činohry ND Michal Dočekal nese samozřejmě odpovědnost vůči svému ansámblu. Nebyl ochoten přijmout podmínku obsazení Dagmar Havlové, ale Jana Třísku akceptoval," vysvětluje David Radok, který Havlovu novou hru režíroval. "V jednáních s Národním divadlem nikdy nepadlo jediné slovo o tom, že by inscenaci nebylo možné realizovat z finančních nebo technologických důvodů."

S vedením Národního divadla jste se neshodli na základních podmínkách. Jaké to byly?

V Národním divadle nebyla shoda na obsazení. Autor má právo na své požadavky a divadlo má právo podmínky splnit nebo ne. Šéf činohry ND Michal Dočekal nese samozřejmě odpovědnost vůči svému ansámblu. Nebyl ochoten přijmout podmínku obsazení Dagmar Havlové, ale Jana Třísku akceptoval. V jednáních s Národním divadlem nikdy nepadlo jediné slovo o tom, že by inscenaci nebylo možné realizovat z finančních nebo technologických důvodů.

K neshodám došlo i v jednání s Divadlem na Vinohradech. Jaké byly příčiny?

Inscenace klade nároky na přesnost a způsob provedení. V Divadle na Vinohradech nebylo možné udělat technologicky déšť. Je nesmysl, že finanční nároky na inscenaci byly přehnané. V žádném případě to není, jak řekl pražský radní pro kulturu Milan Richter, nejdražší inscenace v Čechách. To je holý výmysl.

Scény jste sice hledali, ale vaše pozice režiséra byla stabilní od prvních jednání. Kdy vás Václav Havel vyzval ke spolupráci?
Havel mne oslovil před rokem a stanovil si podmínku, že budu režírovat hru Odcházení. Kdyby na této podmínce netrval, tak předpokládám, že by se divadla obrátila na někoho jiného. Myslím si, že Václav Havel určitě viděl v Praze mé inscenace Wozzeck a Lady Macbeth Mcenského újezdu. Na jejich základě mne oslovil, ne proto, že jsem Radok.

Vaše představa o práci s prostorem v různých divadlech se musela proměňovat.

Měli jsme verzi pro Stavovské divadlo, Divadlo na Vinohradech a Divadlo Archa. Základní elementy inscenace byly v různých verzích konstantní, ale naše představy o využití prostoru se přizpůsobovaly danému typu scény. V Divadle Archa jsme chtěli využít obvodové zdi a jevištní technologii, nechtěli jsme ho předělat do klasického kukátkového divadla.

S kým jste konzultoval obsazení v Divadle Archa?

Obsazení jsem konzultoval s Václavem Havlem i s ředitelem Divadla Archa Ondřejem Hrabem.

Václav Havel psal roli Ireny pro Dagmar Havlovou, která ale tři týdny před premiérou z role odstoupila a nahradila ji Zuzana Stivínová. Přál byste si, aby Dagmar Havlová vstoupila ještě do vaší inscenace alespoň v alternaci této role?

To není otázka přání. Inscenace je složitý proces a bude mít několik repríz. Zatím jsme o tom nemluvili.

V čem vám připadá hra Odcházení odlišná, srovnáte-li ji s jeho předchozími hrami?

Je to více metafyzická hra a má více postav než jeho předchozí hry. Je velice civilní a staví na velmi reálných situacích s tím rozdílem, že souvislosti reálných situací jsou posunuty trochu mimo svoji logickou návaznost. Zachycuje absenci mezilidských vztahů. Partnerské a soukromé vztahy jsou v této hře hodně nalomeny. Zjednodušeně by se dalo říci, že věci, které nejsou úplně vysloveny, tady hrají možná větší roli než v jeho předchozích hrách.

Havel se ve hře dotýká základních existenciálních otázek způsobem absurdního dramatu, který používá anachronismus místa a času. Svou absurditou se dotýká esence skutečnosti života lépe a přesněji, než kdyby to byla realistická hra. A to byl také důvod, proč mne práce bavila.

Jste také výtvarníkem scény inscenace Odcházení. Scénické řešení jste realizoval společně s druhým výtvarníkem scény Jaromírem Vlčkem. Kde jste hledal inspiraci?

Když jsem hledal řešení pro prostor, vycházel jsem z obrazů Giorgia de Chirica, protože se ve svých metafyzických obrazech zabýval metaforami času, posunem a odcházením. Hlavně dával velmi reálné prvky mimo svou vlastní souvislost.

V jeho obrazech najdete lokomotivy, hodiny, prázdná náměstí s dlouhými stíny. Chirico navozuje atmosféru, která je velmi sugestivní. Ve zkratce a esenci dokáže vyjádřit více než kdyby obraz naplnil.

Odcházení na technologii moci, mašinérii vztahů, prázdnotu a opakování frází. Klíčovou frázi -“Stát tu je kvůli občanovi, nikoli občan kvůli státu” - přejímá postava vicepředsedy Vlastíka Kleina od postavy bývalého kancléře Viléma Riegera. Ve své poslední knize Prosím stručně Havel současně varuje, aby politika nebyla pouhou technologií moci, ale skutečnou službou občanům...

Ano, máte pravdu. Hra je o způsobu mašinérie, která přeroste přes člověka. Hra je viděním světa autora a je to jeho reflexe o jednání lidí. Důležitý je fakt, že začal hru Odcházení psát před tím, než se stal prezidentem. Hra je zamyšlením nad jistou etickou a morální stránkou existence člověka a o tom, kam až člověk je ochoten sestoupit, aby si podržel moc nebo jistý sociální statut.

Někteří diváci mají tendenci dosazovat si za postavy konkrétní osoby, především Václava Havla za Viléma Riegera a za Hlas (z reproduktoru), Václava Klause za Vlastíka Kleina. Hra byla přece napsána v obecné rovině výkladu, vždyť po deseti letech může fungovat jinak a lidé si mohou v postavách vidět odraz téměř kohokoliv.

Havel nenapsal karikaturu konkrétních postav, to by byla dezinterpretace hry. V okamžiku, kdy by se šila “na tělo” nějakým politikům a konkrétním osobám, tak hra ztratí svou sílu a hlavně přesah. Havel psal roli pro Dagmar Havlovou, ale rozhodně role Ireny není Dáša Havlová, stejně jak Klein není Klaus. Václav Havel mi říkal, že si neuvědomil stejné iniciály postavy Vlastíka Kleina a Václava Klause. Na každou hru se dá přilepit konkrétní žijící postava.

Havel samozřejmě používá svou řeč, ale rozhodně text hry není ztělesněním jeho myšlenek a postojů, to by bylo mylné. Jeho vstupy jsou komentáře, ale také zamyšlení nad existenciálními otázkami. Jedná se o stylizaci vstupu autora do hry. Komentáře nejsou úplně přesně o tom, co si Václav Havel myslí a také to tak není. To by bylo velice zjednodušené čtení hry. Čechovův Višňový sad i Shakespearův Král Lear mají hodně co dělat s odcházením ve všech smyslech tohoto slova.

Jazyková stránka hry užívá mnoho odosobněných frází.

Havel vždy používal fráze, konvenci dorozumívání se a jednání postav. Důležité je vidět, že hra staví na jisté frázovitosti a konvenci lidského jednání. Kdyby se dělala karikatura konvenčnosti, tak sklouznete úplně do jiného stylu.

• Diskuse
• Celkem 16 příspěvků