Sin Nombre dokazuje, že úspěšný film nemusí "mluvit" anglicky

Ceny za režii a kameru z festivalu v Sundance i ovace publika na festivalu v Karlových Varech má na kontě mexicko-americký film Sin Nombre, který je od čtvrtka k vidění v českých kinech. Ve španělštině natočený debut Američana Cary Joji Fukunagy je zároveň pro české filmové debutanty cenným návodem, jak prorazit na mezinárodním poli i s titulem natočeným v jiném než anglickém jazyce. Stačí vlastně málo - chopit se dostatečně zajímavého, mezinárodně sdělitelného a zároveň třaskavého tématu, obsadit neokoukané, ale výtečné herce, navzdory vlastní filmové nezkušenosti natočit mistrovské dílo a navíc nabídnout žánrovou směs, která má šanci zaujmout mužské i ženské publikum.

Fukunaga Sin Nombre natočil jako mix roadmovie, gangsterského dramatu a lovestory - ode všeho tu je trochu, a přitom film dokonale drží pohromadě. Lze namítnout, že až příliš dokonale. Vše do sebe zapadá, jako by se příběh neodehrával v chaotickém Mexiku, ale přímo v branách Hollywoodu.

Postavy jako živé

Sin Nombre může působit místy až příliš vykalkulovaně a na efekt, Fukunagův talent ale všechny pochybnosti obratně zastírá. Za jeho filmem je navíc znát pečlivá studie světa středoamerických uprchlíků, kteří se na střechách vlaků vydávají vstříc severoamerické svobodě, přičemž vědí, že cíle dosáhne jen malá část z nich.

Film má dva hlavní hrdiny, jejichž osudy se protnou na střeše jednoho z vlaků. Oba jsou mladí a krásní, jen zpočátku stojí na protilehlých stranách barikády. Casper je učněm mexické gangsterské bandy, která má ony vlaky "pod palcem", Sayra je krásná dívka z Hondurasu, která se na cestu za svobodou vydává se svým otcem a strýcem. Významnou roli má v příběhu i Smiley, nový člen gangu, kterého sem přivede právě Casper a jehož horlivost nováčka Casperovi nepřinese nic dobrého.

Charaktery postav jsou navzdory zběsilému tempu představeny velmi plasticky. U Sayry tvůrci hrají zejména s jejím odcizením vůči otci. Ten kdysi už do USA utekl, ale bez ní, a založil tam novou rodinu. Pak byl však deportován zpět do Hondurasu, a teď se na nebezpečnou cestu přes Mexiko vydává znovu, tentokrát už s dospívající dcerou, kterou příliš nezná.

Casper je zmítaný zejména ztracenou láskou ke své milé a zvolna se probouzející nenávistí vůči svému šéfovi, ke kterému dosud jen obdivně vzhlížel. Pozoruhodnou postavou je také onen šéf gangu, ďábelsky nepředvídatelný a brutální Lil´Mago, který se nezastaví před ničím a je schopen jednou potetovanou rukou něžně chovat dítě a zároveň druhou rukou krmit psy masem nepohodlných protivníků.

Bolest přejde, gang je věčný

Fukunagovi se strhujícím způsobem podařilo představit svět, který většině smrtelníků zůstává skrytý, a to i těm ze zemí, v nichž se příběh odehrává. Zejména komunita gangu La Mara Salvatrucha je popsána velmi barvitě i s její svéráznou filozofií: "Bolest tě přejde, ale La Mara je navždy." Film tento temný svět zobrazuje v celé jeho epické šíři, sleduje sny bezejmenných Středoameričanů toužících po lepším životě v USA, drsné překážky, které jim staví do cesty zločinecké gangy, i strach vládnoucí na střechách nákladních vlaků směřujících k hranici Mexika s USA.

Příběh je plný krutosti i nadějí a vzájemný souboj těchto protikladných tendencí nemá jasného vítěze. Prostřednictvím vyprávění o tragických individuálních osudech ztracenců podává zasvěcenou zprávu i o tom, co jejich osudy přesahuje.

Film může mít i jakousi osvětovou funkci, když Američanům představí opovrhované přistěhovalce také v trochu jiném, lidštějším duchu. V té souvislosti se nelze ubránit přesvědčení, že hypotetický český film odehrávající se ve světě například vietnamské komunity by v tuzemsku sklidil podobný ohlas - pokud by ovšem čeští debutanti natáčeli i jiné filmy než jen přihlouplé komerční komedie či od života odtržené artistní bláboly.

Sin Nombre
Režie Cary Joji Fukunaga
Mexiko, USA 2009. Distribuce v ČR Bontonfilm. Česká distribuční premiéra 3. 9.