Sitenský proslul zejména svými fotografickými cykly z bojů na západní frontě za druhé světové války, kterých se účastnil jako příslušník československé zahraniční armády. Působil v 312. peruti Britského královského letectva.
Sitenský, který se narodil 7. srpna 1919, začal fotografovat ve čtrnácti letech. Za svůj život pořídil asi půl milionu snímků a zhruba 50.000 jich otiskl. Uspořádal na dvě desítky samostatných výstav doma i v zahraničí, vystavoval například v Británii či USA, a vydal přibližně stejný počet fotografických publikací.
Nikdy nebyl specialistou na určité téma. Kromě reportážních fotografií bojů na západní frontě za druhé světové války jsou dalšími stěžejními tématy jeho tvorby krajina a Praha a bohatá je i jeho tvorba portrétní. Jeho největší láskou však vždycky byly hory, sníh a mraky.
Byl držitelem mnoha vysokých vojenských vyznamenání a prestižních uměleckých ocenění. V říjnu 2007 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Jméno Sitenského nese planetka číslo 5998, kterou objevil v září 1986 na Kleti přední český astronom Antonín Mrkos.
Sitenského proslavily hlavně fotografie čs. letců z Británie
Fotografovat začal Ladislav Sitenský už na gymnáziu a první velký úspěch zažil se snímky, které pořídil v září 1937 na pohřbu Tomáše Garrigua Masaryka. Jméno fotografa, který v sobotu zemřel, je ale neodmyslitelně spjato hlavně s působením československých letců v Británii. Sitenského fotografie ze života pilotů, na kterých podle autora i válka vypadá trochu jako pohoda, patří k nejpůsobivějším dokladům této důležité epizody českých a slovenských dějin.
Po únoru 1948 ani Sitenského podobně jako objekty jeho fotografií neminula nemilost nastupujícího režimu - dopadl ale přeci jenom lépe než mnozí piloti, kteří museli strávit roky ve věznicích. Jeho reprezentativní kniha o 312. peruti britského Královského letectva (RAF), u které za války sloužil, ale nakonec skončila ve stoupě a na přelomu 40. a 50. let Sitenský jen těžko hledal uplatnění. Snažil se uživit jak se dalo, fotil například motocyklové závody.
Ještě po válce se přitom zdálo, že Sitenského čeká zářivá kariéra, dostal například nabídku pracovat pro londýnské Sunday Times. Tu odmítl, chtěl se vrátit co nejdříve do Československa za rodiči, které opustil doslova na poslední chvíli - až v srpnu 1939 odjel na stipendium do Francie. Přivezl s sebou také francouzskou manželku Paulette, díky níž se mohl později, když pominula léta nejtvrdšího stalinismu, podívat za Západ. Některé ze tří dětí ale museli vždy nechat doma jako záruku.
O emigraci přitom přemýšlel, asi nejblíže jí byl v roce 1968, během invaze vojsk Varšavské smlouvy byl v zahraničí. "Nakonec jsme se všichni vrátili, ono opustit rodiče, když si uvědomíte, že už je třeba v životě neuvidíte, není jednoduché," vzpomínal později. Přes všechny těžkosti zůstal věrný fotografování, pracoval pro Čedok, nafotil i Expo 58 v Bruselu. Namísto nuceně zapomenutých válečných snímků ale Sitenský publikoval jen fotografie Prahy a zajímavých míst Československa.
První knihy - když nepočítáme zničený náklad té o 312. peruti - se dočkal v roce 1956, kdy mu vyšla publikace o vodácích Na řeku. Následoval soubor fotografií jižních Čech nazvaný Putování na kole; v roce 1971 vyšla Sitenskému Praha stověžatá. Do konce 80. let vydal také svou první barevnou knihu Krajinou domova nebo soubor Praha mého mládí. Po listopadu 1989 mohly konečně znovu vyjít tehdy už pozapomenuté Sitenského fotografie z druhé světové války, ale třeba i předválečné snímky skautů.
Ladislav Sitenský se narodil 7. srpna 1919 v Praze, jeho rodiče se vzali jen pár dní po 28. říjnu 1918. Díky otci, který pracoval v diplomacii, mohl jako dítě školou povinné hodně cestovat, první fotoaparát dostal do ruky už ve 14 letech. Fotil, kde mohl, i ve škole pod lavicí, a díky talentu se již brzy objevily jeho snímky v tehdejších obrazových magazínech. V roce 1938 začal studovat architekturu a ještě v březnu 1939 nafotil příjezd německé armády do Prahy.
Po odchodu do Francie a vypuknutí války se podobně jako mnoho jiných Čechoslováků přihlásil do armády a v létě 1940 připlul do Velké Británie. Fotografovat vojáky začal ještě ve Francii a pokračoval v tom i v letech 1940 až 1942, kdy sloužil u slavné 312. stíhací perutě, kde se staral o fotokulomety. Měl projít leteckým výcvikem, nakonec se ale stal oficiálním fotografem Inspektorátu československého letectva ve Velké Británii, kde působil až do konce války.
V roce 1945 také spolu s režisérem Jiřím Weissem natáčel a fotografoval Československou samostatnou obrněnou brigádu, která v té době obléhala francouzský přístav Dunkerque. Po válce ještě Ladislav Sitenský chvíli působil u generálního štábu, z armády odešel koncem roku 1946. Držitel řady válečných vyznamenání byl po listopadu 1989 povýšen na plukovníka a před dvěma lety převzal medaili Za zásluhy.
