Umělec enfant terrible má několik podob. Může být jako výstřední dramatik Oscar Wilde, jenž se vzepřel rigidní společnosti, která ho pak zahubila, nebo jako divoký hudebník Jim Morrison, jehož zničily vlastní neřesti dříve, než stačil pojmenovat všechny špatnosti světa. Nebo je to vyděděnec jako čtyřiaosmdesátiletý fotograf Miroslav Tichý.

První pražskou přehlídku mezinárodně ceněného umělce přichystala Galerie hlavního města Prahy. Pod názvem Podoby pravdy ji na Staroměstské radnici připravil italský kurátor Gianfranco Sanguinetti. Výstava potrvá do 6. března 2011.

Pomatený bezdomovec

Vizáž fotografa jako pomateného bezdomovce není žádnou kamufláží, i když se jeho díla momentálně prodávají za desetitisíce eur. Tichý svou vzpouru proti konformitě prožívá autenticky; své neostré, technicky nedokonalé fotografie nepovažuje za umění a o své výstavy ani prodeje se nezajímá.

Pařížská aukce hlásí rekord: Sudkovo zátiší bylo prodáno za více než sedm milionů - čtěte ZDE

Ve výpravné knize o české fotografii nikdo důležitý nechybí - čtěte ZDE

"Na letošním festivalu Paris Photo jsem viděl Tichého fotografie nabízené nejméně za devět tisíc eur," říká šéfkurátor galerie Karel Srp. Paradoxní přitom je, že Tichého tvorba je v Česku známa teprve čtyři roky. Poprvé jeho práce vystavil v roce 2006 Dům umění města Brna, ale již předtím se zásluhou švýcarského psychiatra a údajného rodinného přítele Romana Buxbauma objevily na výstavách v Curychu, Berlíně či v New Yorku.

Ve svých sbírkách má Tichého fotografie několik předních institucí, Centre Pompidou, Frankfurtský MMK či Victoria and Albert Museum v Londýně.

Erotika a socialismus

Tichý má pro světové sběratele velkou přitažlivost i svým "příběhem". Umělec ze živnostnické rodiny si své postavení v socialistickém státě zhoršoval bezdomoveckým životním stylem a ani psychiatrická diagnóza ho neuchránila před opakovanou vazbou. Veřejná bezpečnost ho zavírala preventivně ve dnech státních svátků, aby nepobuřoval svým zanedbaným zevnějškem. Byl známým voyeurem, jenž šmíruje ženy.

Tichý si vlastnoručně vyráběl fotoaparáty i zvětšovací přístroje třeba z plechovek, pivních zátek či skel dioptrických brýlí. Potuloval se po ulicích, kolonádách a plovárnách, kde "lovil" obrazy žen a dívek.

Neostré, zamlžené snímky si uchovávají intimitu chvíle, abstrahují banální výjevy, které se mění v symboly. Z obyčejných žen se stávají fantomové - ovšem s dobově příznačnými prvky (botami, sukněmi, plavkami, účesy). Snímky mimochodem dokumentují módu, městská zátiší i zvyky v normalizačním maloměstě.

Umělec obsesivně fotografuje ženské nohy, holé paže, ale i celé figury ve chvílích, kdy si ženy myslí, že je nikdo nesleduje. Jeho nedokonalé fotografie s bílými fragmenty těl vyvolávají pocit něhy, poddajnosti, tělesné vůně a také touhy.

Pražská výstava představuje jen zlomek z jeho obrovského, z části však zničeného archivu. Tichý se o své fotografie nestará, často je ničí nebo je nechává podléhat rozkladu ve svém neutěšeném bytě. Macešské zacházení se ale stává součástí výtvarného výrazu. Otřepané okraje, skvrny a propáleniny zesilují autentičnost.