Pet Shop Boys vydali nejneobvyklejší dílo, které se v posledních letech ve světovém popu zrodilo

Za třicet let své existence prodalo britské synth-popové duo Pet Shop Boys sto milionů desek a jen v britské Top 30 mělo 42 singlů. Nejúspěšnější duo, které se kdy v anglické populární hudbě objevilo, prošlo ve svém dlouhém vývoji několika fázemi.

Hudebníci začínali jako pop hvězdy specializované na teenagery, v devadesátých letech svou hudbu prezentovali jako bonvivánské gay disco a neúnavně experimentovali s remixy a po roce 2000 se pustili do rozsáhlých, na pop neobvyklých projektů. Jestliže nám literatura občas nabízí figurky excentrických britských intelektuálů, lordů nebo detektivů, Pet Shop Boys jsou podobnými bizarními postavami ve světě populární hudby.

Nelze se proto divit, že jejich nové dvojalbum The Most Incredible Thing patří k nejneobvyklejším dílům, která se v posledních letech ve světovém popu zrodila.

Pohádkový Andersen

The Most Incredible Thing je hudba k baletu na téma známé pohádky Hanse Christiana Andersena, kterou dvojice psala skoro čtyři roky pro tanečníka Ivana Putova a baletní soubor světoznámého londýnského divadla Sadler's Wells.

Pro Pet Shop Boys to je po muzikálu Closer To Heaven a symfonické hudbě k filmu Křižník Potěmkin další pokus dát původně konzumní kultuře nový obsah. Z hlediska hudebního vývoje dvojice to není nikterak výjimečný krok.

Vzhledem k tomu, že duo hrálo odjakživa elektronickou, z větší části předem naprogramovanou hudbu, kde muzikanti na pódiu víceméně jen "mačkají knoflíky", hledali oba umělci už od konce osmdesátých let ekvivalentní scénické vyjádření a jejich pódiová show, kterou jsme mohli vidět několikrát i v Česku, nakonec připomínala ze všeho nejvíc videoklipy. Od nich je k baletu jen krok.

Zvuk se smyslem pro satiru

Hudba k Most Incredible Thing je zkomponována pro elektronický soubor a symfonický orchestr. Zatímco velký, trochu těžkopádný orchestr dodává jednotlivým scénám dynamiku a vláčné barvy, flexibilní elektronika je doplňuje kontrastnějšími odstíny a navíc přidává v dramatických scénách rytmus a energii.

Ukázka z alba (text pokračuje za ukázkou)

Už v Křižníku Potěmkin se dvojici povedlo vytvořit fungující koncepci, v níž je elektronika organickou součástí orchestru, takže zvuk neztrácí nic z kouzla nejznámějších melodií Pet Shop Boys a přesto září novými, pestrými odstíny barev.

Největším zážitkem je druhé jednání, v němž Leo představuje své zázračné hodiny, hravě a s nadhledem hodným Oscara Wilda osciluje mezi popem, diskem, vaudevillem, konkrétní hudbou, neoromantismem, elektronickou hudbou a dalšími žánry.

Pet Shop Boys tu nezapřou ani svůj smysl pro satiru, ironii, nostalgii a kultivovanou fantazii. Nicméně, i když některé momenty přinášejí výjimečně krásné melodie a okouzlující zvukové emoce, poslouchat devadesát minut víceméně instrumentální hudby je zhruba stejné jako si pořídit desku se soundtrackem k některému dílu Harryho Pottera. Bez sepětí se scénickým provedením je tohoto pozoruhodného díla přece jenom půl. Nezbývá než se těšit ještě na DVD se záznamem představení.

 

VTIP NAPŘÍČ ŽÁNRY
Pet Shop Boys (na fotografii Neil Tennant) už mnohokrát dokázali, že jim multižánrový přístup k hudbě prospívá. Britské duo se poslední dobou profiluje v řadě pozoruhodných hudebních projektů. Teď překvapili výtečným soundtrackem k baletní inscenaci The Most Incredible Thing. Ani na poli moderního baletu se Pet Shop Boys neztratili.