Italský verismus dal opernímu provozu pěknou kolekci strhujících hudebních dramat, ať už Toscu či Bohému, Komedianty, Sedláka kavalíra, nebo Giordanovu operu Andrea Chénier.

Právě tento autor však podle hry Victoriena Sardoua napsal také dílo, které na rozdíl od zmíněných kupodivu upadlo skoro v zapomnění – detektivní, politicky podbarvený tragický příběh o ruské kněžně Fedoře a její osudové smůle v lásce se odehrává na konci 19. století v Petrohradu, Francii a Švýcarsku.

Prožité vystoupení

Ostravská dramaturgie po této zajímavé opeře sáhla pod dojmem zájmu, který už nějakou dobu vzbuzuje v jiných zemích – a učinila tak prozíravě a právem. Ukázalo se, že jde o dynamicky rozvíjené komorní drama podepřené působivou hudbou s krásnými melodiemi.

Po čtvrteční a sobotní premiéře se nejbližší představení koná ve středu. Úspěch prvního ze dvou obsazení rolí prosadila mladá, již výrazně mezinárodně činná gruzínská sopranistka Nana Miriani, která Fedoru podala jako velkou postavu světového repertoáru, věrohodně a plně koncentrovaně ji prožila a zazpívala způsobem převyšujícím tuzemské poměry.

Partnerem jí byl v Ostravě dobře známý italský tenorista Gianluca Zampieri, který dovede svůj temný hlas pěkně rozezpívat a umí přesvědčivě hrát. Role nastudovali pod dirigentským vedením Zbyňka Müllera také Zuzana Šveda a Tomáš Černý.

Zasloužený trest

Fedora truchlí pro snoubence. Až později se ukáže, že to byl záletník, kterého potkal trest. Elegantní kněžna chce zprvu dopadnout a vydat policii hraběte, který ho zastřelil, když se však od něj dozví celou pravdu, obrací a nalézá právě s ním společné štěstí.

Způsob, jímž ho ochránila, se však nakonec obrátí proti ní samé a žena volí dobrovolnou smrt. Operu korunuje vyhrocená scéna, kdy prosí o odpuštění, přesně v duchu veristické srdceryvnosti. Režisér Peter Gábor se scénografem Jozefem Cillerem byli rozumní a netoužili být za každou cenu „současní“ -  zvolili příjemně reálný a psychologicky civilní výklad nezastírající činoherní původ kusu.