Výstavu děl, která jsou výsledkem několikaměsíční spolupráce českých umělců a odsouzených vězňů, od pátku hostí Centrum současného umění DOX v Praze.
Do projektu nazvaného Věznice: misto pro umění? se zapojili například umělci Michal Pěchouček, Martin Zet, Eva Koťátková, kreslíř Jaromír 99, street artista Pasta Oner nebo finalisté letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého Pavel Sterec a Filip Cenek, celkem třicet umělců.
Výstava zahrnující malby, fotografie, instalace či videa potrvá do 23. ledna.
Pozornost návštěvníků poutá například instalace Spolužáci od Michala Pěchoučka a vězně Jiřího Trombíka, která připomíná indiánské totemy.
"Je to cyklus imaginativních portrétů, vzniklých technikou asambláže. Nejde o realistický popis podob, ale spíše o metaforické vzpomínky na osoby, které uvízly někde hluboko v naší historii," říká Pěchouček.
Co finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého vystavili v DOXu - galerie ZDE
V galerii DOX se umění vypořádává s tím, jak snadné je podlehnout zlu - recenze ZDE
Velká část umělců s vězni spolupracovala tak, že si navzájem doplňovali a dotvářeli kresby a malby. "Já jsem byl za tu příležitost moc rád. Něco jsme se naučili a taky jsme si ukrátili tu spoustu volného času," okomentoval projekt Martin Košťál, kterého z věznice propustili speciálně jen na čtvrteční vernisáž.
Většina ze zúčastněných si projekt chválí, vyskytly se ale i komplikace. "Jeden z projektů jsme museli ukončit, protože umělec do vězení poslal mobilní telefon. Sice bez karty, jen na focení, ale i tak z toho byl velký problém," prozradil kurátor a spoluautor iniciativy Ondřej Horák.
Když se z odsouzených stanou spoluautoři aneb poslední letošní výstava v DOXu
"Dokonce se nám ozval i exekutor jednoho z odsouzených s tím, že chtěl vědět, jakou má vzniklé dílo cenu a lze-li ho prodat," dodala kolegyně Martina Reková. Právě kvůli možným právním komplikacím zřejmě společná díla autorů nepůjdou do aukce, jak původně organizátoři plánovali.
Projekt Věznice: místo pro umění byl spuštěn na jaře letošního roku. Během první fáze organizátoři vězňům umožnili formou korespondenční hry získávat postupně informace o konkrétním uměleckém díle a o jeho autorovi. Na jejím konci pak měli možnost spatřit originály některých děl na vlastní oči, přímo ve věznici.