S hudebními cenami Anděl to letos dopadlo asi jako s tou košilí Lou Fanánka Hagena. Nažehlit si límeček z roku 1995 zrovna na Anděly je příznačné, protože žádná jiná instituce nedovede tak zarputile popírat evoluční teorii a soustavně dávat najevo, že ji česká hudba nezajímá.
Pořadatel Lešek Wronka ze sebe akorát dělá šaška, když dopředu slíbí kvalitní rockový zážitek, načež akademikům u stolů s bílými ubrusy nechá zahrát Arakain s Lucií Bílou a Kabát. To už není ani chucpe, to je prostě k pláči.
Problém s Anděly je v tom, že jejich nabubřelá uzavřenost vylučuje jakékoliv překvapení. Že hlavní sošky získá Tomáš Klus a ty zbylé Václav Neckář, by si tiplo i gorilí mládě z pražské zoo, ačkoliv jinde se Andělé pravda překonali: mluvit deset minut před koncem (po předání poslední sošky) teprve o konci první půlky a v nostalgickém playbacku přehrávat dvacet minut staré momentky je výrazem hlubokého nepochopení slova dramaturgie.
Když se už i vítězové shodně dožadují, aby Andělé do hlavního večera zahrnuli žánrové ceny, je něco fakt špatně.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
