Přes osmdesát sbírek poezie a deset antologií usvědčuje Jeroma Rothenberga coby nezanedbatelnou postavu americké literatury. Nezávisle na číslech však Rothenberg přispěl hlavně do oblasti takzvané etnopoetiky - oboru, který v šedesátých letech sám spoluzaložil během studií "globálních kořenů poezie".

V jejich rámci se pokusil předefinovat poezii z usazené literární formy na divoký, primitivní styl vyjádření, jenž přesahuje hranice celých kultur. "Ale ti z nás, kdo píší složitější poetické formy, už se dávno rozloučili s představou, že by náš žánr proslul," řekl Rothenberg minulý týden na Festivalu spisovatelů Praha v rozhovoru pro HN.

HN: Vaše raná poezie z padesátých let reagovala na politickou atmosféru. Jak vnímáte tu dnešní?

Spojené státy momentálně prochází obtížným obdobím. Celková politická úroveň klesla na nejnižší stupeň, jaký pamatuji, a ze strany státu se šíří nejrůznější podoby kontroly - od odposlouchávání telefonů a počítačů až po spolupráci soudů. Zatím toho k nesprávným úmyslům nikdo nezneužívá, ale pokud by se k moci dostali špatní lidé, procedury pro obtěžování a represi občanů už mají v podstatě založeny. A to je nebezpečné.

HN: Jako by se Amerika vracela nazpět.

Koncem devadesátých let jsem v jedné své básní napsal, že ačkoliv přichází nové milénium a konec dvacátého století, v některém ohledu jako by znovu začínalo století devatenácté. Spousta věcí se vyřešila, jiné, jako například antikoncepce, jsou stále aktuální. A evoluce sama o sobě je z pojmového hlediska víc napadána ve Spojených státech než v Evropě.