Přežil diktaturu a vymyslel celý hudební žánr. Idol režiséra Jarmusche přijíždí do ČR

"Máte-li to štěstí, že čtete tyto řádky při prvním poslechu Mulatu Astatke, strašně vám závidím. Vzpomínám si jak jsem byl totálně hypnotizován, když jsem poprvé poslouchal skladby jako Yègellé Tezeta, Nétsanèt nebo Ené Alantchi Alnorem. Určitá hudba vyvolá takové reakce. Bohužel čím víc toho člověk slyší - a všichni dneska posloucháme hudbu takovým konzumním způsobem - méně se to stává. Ale když se na mě z beden poprvé linula Mulateho hudba, sežral jsem jí i s navijákem."

Miles Cleret

Úvodní citáty dokonale vystihují, proč devětašedesátiletý elegán z Addis Ababy s těžko zapamatovatelným jménem Mulatu Astatke patří pro mnoho posluchačů jazzu, world music a alternativní klubové muziky k tomu nejůchvatnějšímu, s čím se v dnešním hudebně a mediálně přesyceném světě v posledních letech setkali. 

Jak zdůrazňuje citovaný londýnský DJ a publicista, setkání s hudbou donedávna obskurního instrumentalisty, aranžéra a zakladatele takzvaného ethio-jazzu skutečně patří k těm, na která se nezapomíná.

Přestože celosvětový rozmach world music a revival afrobeatu v posledních dvou dekádách dvacátého století vynesl na světlo úctyhodnou řadu nových či opomíjených talentů ze všech koutů afrického kontinentu, pro mnoho jazzových a rockových fanoušků není přehnané hovořit o hudbě před a po Mulatu.

O to vzácnější bude pro české posluchače první příležitost zažít etiopského hudebního aristokrata naživo na pražské Štvanici, kde vystoupí 16. června jako jedna z hlavních hvězd letošního Respect Festivalu.

Mengistova diktatura

Ale jak je vůbec možné, že tvorba "jednoho z nejvlivnějších afrických hudebníků v historii" (Jeff Weiss v LA Weekly) upadla od svého vrcholu na počátku sedmdesátých let do téměř totálního zapomnění?

Vysvětlení je banálně, i když krutě prosté: komunismus, přesněji řečeno jeho lokální odnož v podobě Mengistovy diktatury, která od pádu Haile Selassieho v roce 1974 zamořila až do počátku devadesátých let život Etiopie.

Zastavil se tak kulturní a společenský rozkvět Addis Abeby, který na přelomu šedesátých a sedmdesátých let charakterizoval poslední roky císařství, přezdívané s trochou retrospektivní nadsázky léta "swingující Addis".

Právě tam se koncem šedesátých let z New Yorku vrátil mladý talentovaný muž, který se po pár letech v Londýně a následných studiích na tehdy jediné jazzové škole na světě - dodnes i českými muzikanty vyhledávané Berklee School of Music v Bostonu - etabloval na newyorské jazzové scéně jako jeden z mála hudebníků z pravlasti jazzu a moderní populární hudby.

Šlechta s vibrafonem

Jak dodnes prozrazuje jeho zdvořile rezervované vystupování, Mulateho rodina se v poválečné Addis Ababě řadila k místní aristokracii, což ho predurčovalo k ledasčemu, jen ne k hudební kariéře. Z rodného města Jimma také v polovině padesátých let odcestoval do Anglie na seriózní studia aeronautiky, jak se slušelo na synáčka z dobré rodiny.

Dodnes je vděčný profesorovi, který si všimnul jeho hudebního talentu a po delším přemlouvání rodičů přivedl mladého Mulatu na londýnskou Trinity College of Music. Odtud už to bylo pár kroků do klubů, v nichž tehdy vládlo exotické kalypso a kde si Mulatu osvojil solidní základy hry na conga a na vibrafon.

Když nastal čas pokračovat v hudebních studích za oceánem, už bylo jasné, že klasická hudba, k níž si ovšem Mulatu celoživotně zachoval silná pouta, nebude ani výlučným, ani prioritním středem jeho zájmu.

Zůstává-li Manhattan dodnes Mekkou světového jazzu, co říci o New Yorku šedesátých let? Mulatu se tam rychle zapojil do vzkvétající latin-jazzové scény, na níž mohl snadno zůročit rytmické a harmonické základy, které si přinesl z rodného kontinentu a začít systematicky explorovat a oživovat spojnice mezi oběma Amerikami a Afrikou.

Z té doby pocházejí i jeho první dvě alba ozdobená zebřími pruhy a výmluvným názvem Afro-Latin Soul 1 a 2.

Východní materiál v západním slovníku

Desky vydané v roce 1966 na malé brooklynské značce Worthy Records nebyly předurčené k celoamerické, natožpak celosvětové distribuci, ale neprodávaly se špatně a v newyorské oblasti si rychle našly cestu do barových a klubových jukeboxů.

V kontextu stoupající latin-soulové vlny nikoho ani nepřekvapilo, že většinu členů jeho Etiopského kvinteta tvořili místo rodilých Afričanů hudebníci portorikánského a latinoamerického původu.

Hudba kvinteta byla ovlivněná módní produkcí latin-jazzových kapelníků-vibrafonistů jako byl Tito Puente, Cal Tjader nebo Dave Pike, ale začaly se v ní projevovat i první Mulateho snahy o syntézu mezi etiopskou pentatonikou a evropskou dvanáctitónovou harmonií.

Transpozici východoafrického hudebního materiálu do západního hudebního slovníku věnoval Mulatu hlavní pozornost i po svém návratu do Etiopie na konci šedesátych let. Jen ten, kdo nepochopil, jak osobně a vážně vnímá Mulatu své poslání prostředníka mezi západní a etiopskou hudební tradicí by se mohl podivovat nad tím, že v době kdy tolik evropských jazzmanů směřovalo do centra světového jazzu za oceánem, on po počátečních úspěších zvolil směr opačný.

Náledujících pět let lze nepochybně označit za období umělecké zralosti a na dlouhou dobu i vrchol jeho slibné kariéry.

Nejen, že mohl Mulatu svůj ethio-jazz konečně nahrávat s domorodými hudebníky, ale položil přitom základy moderní etiopské hudbě. Orchestry, v nichž působil jako aranžér, instrumentalista a kapelník většinou doprovázely místní vokální hvězdy a jejich členové se rekrutovali z řad vojenských a policejních kapel.

Mulatu má křídla

Naučit krajany kouzla sofistikované zámořské harmonie nebylo asi o nic snazší než hrát africkou muziku s Portorikánci, ale o tom, že se to podařilo, svědčí tehdejší nahrávky jeho All Star Bandu pro místní značku Amha Records. Jejich vřelý zvuk kombinující tklivé domácí melodie s hard-bopovou elegancí a funkovými kvákadly vyjadřuje osobitou rovnováhu mezi americkým a africkým pólem Mulateho hudební inspirace.

Muzika zachycená na albech Ethiopian Modern Instrumental Hits, Yèkatit: Ethio Jazz i na legendárním Mulatu of Ethiopia natočeném v roce 1972 v USA v doprovodu spoluhráčů Mongo Santamarii zní i po čtyřiceti letech jako těžko popsatelný, ale neodolatelný trip na jinou planetu. Dnes už lze těžko zjistit, kam tehdy všude létaly Etiopské aerolinky, které vydaly a na palubě rozdávaly tohle album. Při poslechu Mulateho hudby ale není pochyb o tom, že to bylo hodně daleko za hranicemi všedních dní.

V listopadu 1973 ještě Mulatu stačil sehrát roli domácího hostitele pro jazzového velikána Duke Ellingtona, jehož orchestr zavítal do Addis Abeby v rámci turné sponzorovaného americkým stadepem: "Nejlepší den mého života!" vzpomíná dodnes dojatý Mulatu, který pro tuto příležitost zaranžoval etiopský tradicionál "Dèwèl" a vysloužil si od Duka upřímné uznání.

Nástup Mengistovské diktatury odzvonil nejen konec "swingující Addis Abeby", ale potažmo i na víc než patnáct let zastavil hudební kariéru jednoho z největších žijících hudebníků černého kontinentu.

Bratrský socialistický tábor

Flegmatický (nebo spíš diplomatický?) Mulatu si dodnes odmítá stěžovat na vojenskou juntu, která kromě téměř totální likvidace domácí hudební scény uvrhla zemi do bídy a mezinárodní izolace, z níž se vyhrabává dodnes: "Režim neměl na mou hudbu žádný vliv. Vždycky se držím pravidla 'Nechte politiku politikům.' K vybudování každé země jsou potřeba různé druhy profesionálů. Moje role je rozvíjet kulturu a seznamovat svět s ethio-jazzem."

A tak se v těžkých dobách kromě příležitostných kontaktů se zeměmi "bratrského socialistického tábora" (Kuba nebo Polsko, kde v roce 1979 natočil na dlouhou dobu jediné vlastní LP) v klidu soustředil na pedagogickou a osvětovou činnost, mj. i prostřednictvím pravidelných rozhlasových pořadů, které jsou dodnes oblíbené. Vedle etiopské hudby a jazzu v nich pouští i klasiku, což je v afrických poměrech podstatně nezvyklejší než u nás na Vltavě.

Zlom nastal nastal až v důsledku mravenčí práce francouzského vydavatele a propagátora etiopské hudby Francise Falceto. Ten v roce 1988 věnoval Mulatemu téměř celý čtvrtý díl své objevitelské hudební série éthiopiques vydávané na pařížské značce Buda Musique.

Jarmuschův uprchlík

Oblíbeného nezávislého režiséra Jima Jarmusche Mulateho hudba zaujala natolik, že do hořkosladkého road movie "Zlomené květiny" vymyslel postavu etiopského uprchlíka, který svého vyhaslého souseda na cestu za ztraceným synem a láskami z mládí vybaví vlastnoručním výběrem kosmického hard-bopu z Mulateho dílny.

Jak praví oblíbené cliché: zbytek už je historie. Chvíli sice trvalo, než jsme se všichni shodli na co vlastně tajuplný guru z etiopské náhorní plošiny hraje (odpověď: na vibrafon, na klavír a na perkuse, hlavně ovšem skládá a aranžuje), ale kultovní statut Mulatu již dávno překročil ůzký okruh happy few.

Vitální devětašedesátník natáčí studiová i živá alba s o několik generací mladšími hudebníky z obou stran Atalantiku (na tom nejdobrodružnějším ho doprovázejí londýnští Heliocentrics, jejichž bubeník Malcolm Catto roztančil před pár týdny publikum pražského Lucerna Music Baru jako člen acid-jazzových Quantic) a světové kluby a festivaly brázdí v čele své osmičlenné formace s pobaveným úsměvem na rtech, jakoby si jen odskočil pro cigára a svět mezitím konečně pochopil, že jeho ethio-jazz je tou pravou hudbou dvacátéhoprvního století.

Je to malý svět, ale dlouhá cesta z Addis do New Yorku přes Londýn a zpět.

Doporučený poslech:

Mulatu Astatke: New York-Addis-London / The Story of Ethio Jazz 1965-1975 (Strut)

Mulatu Astatke/The Heliocentrics - Inspiration Information (Strut)

éthiopiques 4: ethio jazz & musique instrumentale 1969-1974 (Buda musique)

Mulatu Astatke: Mulatu Steps Ahead (Strut)

éthiopiques 8: Swinging Addis 1969-1974 (Buda musique)

video: Otec žánru ethiojazz a Jarmuschův tajemný vibrafonista Mulatu Astatke poprvé v Česku