Do titulní role své rozhlasové hry z roku 1966 Cyril si Karol Sidon představoval Jana Wericha. Jemu se ale monolog muže, možná ještě ne moc starého, ale nemocí k úmyslu sebevraždy dohnaného, zdál být pro jeho naturel příliš depresivní.

Ačkoli se Cyril nakonec neoběsí, a dokonce navzdory svému sužovanému tělu vykřeše v mysli pár útěšně radostných myšlenek, má Werich pravdu. Sidonovy hry, které poprvé v úplnosti vycházejí v nakladatelství Akropolis, jsou smutné. Střízlivě a cynicky pitvají lidský úděl, kornatění vztahů i nelidské mechanismy společenských řádů.

Werich se ale zároveň mýlil, jestli si myslel, že by sidonovská látka nešla vůbec dohromady s jeho obrazem laskavého klauna. Dramatik - stejně jako před ním Werich - miluje slova ušpiněná obyčejností, ze kterých lze vyčíst nepochopitelnou příchylnost k životu natruc všem důkazům o špatnosti světa. "Říkal jsem si, než se Božena vrátí, budu hotovej! A teďkyn je vlak už zasejc tady a já eště stojím na židli, provaz na krku, a nic."

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se