Na letošním udílení cen Anděl ze všeho nejlépe dopadlo samo hlasování. Nejen tím, že se vrátilo k autentickému rozhodování poroty pomocí hlasovacích tlačítek přímo v sále, což přehlídce dodává alespoň kousek napětí.
Ať se to veřejnosti líbí nebo ne, hlasující akademie docela výstižně ocenila to nejlepší, co v loňském roce vzniklo. Lepší věci opravdu nebyly. Poté, co v roce 2000 skončila většina hudebních pořadů ve velkých televizích, a po tom, co po roce 2008 přestaly vycházet skoro všechny tištěné hudební magazíny, skončila během loňského roku ve velkých vydavatelstvích s výjimkou Supraphonu oddělení domácí tvorby.
Zázemí, které tady existovalo dvacet let, se zhroutilo. Česká scéna se pozvolna přesunuje na internet, ale tam jsou všechny trendy tak rozptýlené, že je žádná anketa nevystihne. Klasickým příkladem je podmínka, že umělec, o němž se může v rámci Andělů rozhodovat, musel v loňském roce vydat album. Ale existuje pojem „album“ na internetu? Najdeme tam přece velké osobnosti, které vrhly na trh třeba jen jeden videoklip. A jak vůbec definovat termín album v kyberprostoru, který na rozdíl od čtyřiceti minut LP nebo osmdesáti minut CD není nijak omezen?
A to je přitom ten nejjednodušší problém. V této situaci je svým způsobem zázrak, že v každé kategorii se našly alespoň tři desky, za něž se mohla Akademie postavit.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
