Yasmina Khadra 

Černá vdova 

2007, Alpress, přeložil Michal Šťovíček

 

Nevzpomínám si, že bych byl slyšel výbuch. Snad praskavý zvuk, jako když se trhá látka, ale ani tím si nejsem jist. Moji pozornost upoutalo jakési božstvo, kolem něhož se to hemžilo věřícími a jehož pretoriánská garda se mu pokoušela prorazit cestu až k autu. „Uvolněte cestu, prosím. Ustupte, prosím.“

Věřící se zuřivě strkali, jen aby mohli šejka zahlédnout zblízka a dotknout se cípu jeho kamisy. Zbožňovaný stařec se co chvíli otočil, aby pokynul jakémusi známému či poděkoval některému svému žáku. Oči v jeho asketické tváři se leskly jako čepel šamšíru. Marně jsem se pokoušel vyprostit z třeštícího davu. Šejk se konečně usadil ve voze a zamával zpoza pancéřového skla. Dva tělesní strážci zaujali místa z obou stran vedle něho...

A pak už nic. Náhle cosi ozářilo celé okolí jako blesk. Tlaková vlna mě zasáhla naplno a rozmetala freneticky se tlačící dav, který mě ze všech stran tiskl. Nebesa se ve zlomku vteřiny zřítila na zem a na ulici se rázem vše ocitlo vzhůru nohama. V omámení jsem zaregistroval, jak kolem letí mužské či snad chlapecké tělo. Co se to stalo?... Zavalila mě mračna prachu, ohnivá koule a vichr mě vrhly do změti létajících předmětů. Měl jsem dojem, že se rozlétám na kousky ...

KHADRA NA PWF 2013

17. dubna, 17 hodin, Nová scéna Národního divadla. Setkání se spisovatelem Yasminou Khadrou, kterého uvede překladatel a novinář Josef Brož. Khadra se zúčastní také diskuse na téma revoluce, která začne tamtéž v 19 hodin.

19. dubna, 18.30 hodin, Francouzský institut. Promítání filmu Morituri vzniklého na motivy Khadrovy knihy. Autor se projekce osobně zúčastní.

Několik metrů či snad několik světelných let ode mne vzplálo šejkovo auto, v mžiku je obtočila nenasytná žhavá chapadla, z nichž se v mžiku rozšířil odporný zápach škvařeného masa. Musela strašlivě hučet, ale já nic neslyšel, nic jsem necítil, jen jsem se vznášel nad zemí. Trvalo celou věčnost, než jsem dopadl zpátky, úplně groggy, rozbitý na kousky, ale zcela při vědomí a podivuhodně zřetelně vnímající zrakem okolní hrůzné divadlo.

V okamžiku, kdy jsem se dotkl země, vše strnulo a znehybnělo: plameny kolem auta, létající předměty, dým, chaos, pachy, čas... Pouze nebeský hlas, vznášející se nad nekonečným tichem smrti, zpíval jednoho dne se vrátíme sem k nám. Nebyl to ani hlas, podobalo se to spíš jemnému chvění, průsvitce... Hlava mi kamsi odskočila... Maminko, volalo v dáli jakési dítě, slabě, ale zřetelně…

Plameny, požírající šejkovo auto, se stále nehýbaly. Předměty, vymrštěné ze země do výšky, nehybně visely ve vzduchu…

Šmátral jsem rukou ve změti hlíny a štěrku, asi jsem byl zraněn. Pokusil jsem se pohnout nohama, zvednout hlavu. Svaly mě vůbec neposlouchaly. Maminko, volalo dítě. Jsem u tebe, Amíne, ozvalo se v odpověď. Maminka se vynořila z prachu a dýmu. Kráčela mezi nehybnými troskami, lesem ustrnulých gest a němě otevřených úst. V jednom okamžiku jsem si její mléčně bílý závoj a pohled mučednice spletl s rouškou a očima Madony.

Moje matka byla vždy taková, zářící a smutná současně, jako svíčka. Vždy, když položila dlaň na mé rozpálené čelo, rázem zmizela horečka i chmury. .. A teď tu byla, její kouzlo časem nikterak nezestárlo. Celým tělem mi proběhlo křečovité zachvění, rázem uvolnilo veškerou energii a svět se rozšílel. Plameny se opět zkázonosně roztančily, předměty začaly svištět vzduchem, panika se rozječela, až uši zaléhaly.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se