Adam Ross 

Pan Burák 

2013, Plus, přeložila Kateřina Kolářová


V posteli se k ní pod peřinou přitulil a položil jí své ucho na záda. Poslouchal její srdce, jeho rozhodné buch, buch, buch, jako když rukou plácáte do polštáře, jehož proporce jsou, přemítal David, v poměru mezi mozkem a tělem brontosaura.

A pak si představoval její duši – všechny duše, a jak asi vypadají. Představoval si je jako plíživé, pomyslné přízraky, které připomínaly vyobrazení oněch šikmookých mimozemšťanů a jejichž úkolem bylo mimo jiné ovládat těla – jejich smrtelná vozidla! Alicino tělo ovšem vyžadovalo odborné proškolení v provozu. Mělo speciální páky, jejichž řazení vyžadovalo mimořádnou duševní sílu, a ruční převodovku se záludnou spojkou.