Přitažlivé, líbivé, fascinující a lehce stravitelné. Tak se dají nazvat fotografie představené na výstavě Vnitřní okruh v Městské knihovně v Praze. Záměrem bylo přimět přední české fotografy, aby si nechali nahlédnout do nejintimnějšího soukromí a nebáli se ukázat nejosobnější okamžiky svého života.

Vnitřní okruh koncentrovaný na úzké vztahy uvnitř rodiny je ale až příliš svazující, než aby se v něm některá traumata neopakovala stále dokola. Ovšem zde nastal kámen úrazu už v kurátorském výběru: pedagog a historik fotografie Vladimír Birgus nemá dostatečný odstup od své pěstitelské dílny v Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, kde vyučuje, a tak vytváří jakýsi modelový útvar à la Ikea, v němž se i ty lepší věci ztrácejí.

Výstava nabízí v podstatě časosběrné rodinné snímky, deníky upřímné i stylizované, ale mezi nejčastější exponáty patří povrchní vizuální zkoumání identity. To platí pro Ditu Pepe a její vlastní stylizace do různých rodinných sociálních vazeb, totéž vyjadřují proměny žen v muže prostým kostýmováním v práci Barbory Bálkové, inscenované "intimní" scény rodinky v luxusu dvojice Křížová-Vlček, stejně jako cyklus Rodinný portrét divadelně svícených postav Jaroslava Kociána nebo navštěvování a pózování autorky Pavly Ortové u příbuzných.