Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Bratři Karamazovovi 

2013, Odeon, přeložil Libor Dvořák

Alexej Fjodorovič Karamazov byl třetím synem statkáře z našeho újezdu Fjodora Pavloviče Karamazova, který svého času (a vlastně ještě dnes je u nás připomínán) tolik proslul pro svůj tragický a temný skon, k němuž došlo přesně před třinácti lety a o němž vše potřebné v pravý čas sdělím.

Teď o tomto „statkáři“ (jemuž se takto říkalo, i když na svém statku za celý svůj život skoro nežil) řeknu jen to, že to byl věru zvláštní typ, s jakým se ovšem přesto setkáváme dosti často, typ člověka nejen ničemného a zvráceného, ale zároveň i pomateného, byť patřícího k těm pomatencům, kteří dokážou skvěle spravovat své majetkové záležitosti, ovšem zřejmě jen ty.

Fjodor Pavlovič kupříkladu začínal se skoro prázdnýma rukama, statkář to byl vskutku prachmizerný, obědvat běhával pokud možno k cizím stolům a usilovně se přiživoval, jenže v okamžiku jeho smrti se ukázalo, že jen v čistých penězích vlastnil málem sto tisíc. Zároveň byl ale po celý život jedním z nejpošetilejších bloudů v celém našem újezdu.

Ještě jednou opakuji, že v tomto případě nejde o hloupost; většinu těchto bloudů tvoří lidé dosti chytří a lstiví, ale právě o pošetilost, navíc ještě jakousi pošetilost zvláštní, takříkajíc národní.