Bon Jovi patří ke kapelám, které se v Čechách vyskytují zřídka. Byli tu sice jako jedna z prvních velkých kapel po listopadové revoluci, ale pak na svých evropských šňůrách dávali přednosti jiným destinacím. Pondělní koncert ve vršovickém Edenu měl proto navzdory nepříjemnému počasí spokojenou atmosféru hudební párty přátel, co se dlouho neviděli a setkání si po letech užívají. 

Říká se, že existují dva hlavní důvody, proč si člověk zpívá. Radost, smutek a cokoli mezi tím. Bon Jovi jsou na této škále mnohem blíž radosti. Někdy dokonce působil naleštěný úsměv zpěváka Jona Bon Joviho až neupřímným dojmem, ale když se na něj člověk nedíval, thymolin zmizel a zůstal řízný, i když ne přehnaně energický rock. Kapela měla pro Prahu připravený pozoruhodný setlist – v prvních dvou hodinách koncertu hrála jen jednu pomalou skladbu a zbytek usilovně hrnula dopředu, což je ve světě megakoncertů výjimečný jev.