Lze hrát Havlovu Audienci prakticky beze slov a přitom z ní nevynechat nic podstatného? Kdo aktovku četl nebo zná její slavnou nahrávku v interpretaci autora alias Ferdinanda Vaňka a Pavla Landovského jako sládka, nejspíš usoudí, že nikoliv.

A bude se mýlit. Do diskuse, jak dnes hrát Havlovy hry, opravdu radikálně přispěly tanečnice a herečky Miřenka Čechová a Jindřiška Křivánková společně s režisérem Petrem Boháčem v produkci nazvané Antiwords, která z textu Audience vychází. Veřejnosti ji poprvé nabídli předminulý týden v rámci festivalu Nultý bod v Divadle v Celetné.

Havlovu hru "přeložili" do jazyka fyzického a výtvarného divadla s prvky improvizované klauniády. Nenechali se svázat slovy a reáliemi Havlova absurdního dialogu. Zaujala je "stojatost" a bezvýchodnost situace, v níž se obě postavy Audience nacházejí, a uviděli v ní lecjaké souvislosti s povahou české společnosti i jejími ikonami. Za slovy objevili existenciální úzkost sublimovanou do rituálů pivní kultury.

S nadsázkou by se dalo říct, že ve Václavu Havlovi našli kus Samuela Becketta.