Právem lze hovořit o paradoxu. V Japonsku ženy při vernisážích a filmech Jana Švankmajera vykřikují a málem omdlévají podobné andělům, v mnoha dalších zemích počínaje Francií a konče Španělskem se jeho tvorba rovněž setkává s nebývalým ohlasem, v Česku přes všechny pocty však zůstává poněkud podezřelým tvůrcem.

Pohled na Jana Švankmajera, který sám o sobě říká, že se stal surrealistou, protože neměl na vybranou, by mohla poněkud změnit právě vydaná obsáhlá a výpravná monografie, tento v pravém slova smyslu téměř šestisetstránkový "špalek imaginace".

Kdokoli bude chtít Švankmajerovo dílo studovat či se s ním jen seznámit, se bez ní napříště neobejde. Monografie nazvaná Možnosti dialogu / Mezi filmem a volnou tvorbou systematicky a komplexně zachycuje jeho tvůrčí i životní cestu, určující setkání, umělecké i osobní postoje, autorovu jedinečnou a osobitou imaginaci, jež charakterizuje jeho filmy, koláže, objekty, i řadu experimentů, vytváří i dotváří jeden výlučný, ale sdostatek přitažlivý svět poezie, mystifikace a svobody.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se