Do širšího povědomí se Peter Handke otiskl díky podílu na scénáři filmu Nebe nad Berlínem režiséra Wima Wenderse. To nejpodstatnější rakouský spisovatel přesto nevyslovil ve scénářích pro Wendersovy snímky, ale v dramatech, románech a novelách.

Od jedné ze svých prvních knih Úzkost brankáře při penaltě až po poslední Velký pád vyklenul podivuhodnou duhu, poskládanou především z těch temnějších odstínů barevného spektra. Oba tituly nyní vyšly v českém překladu.

Téměř všechny Handkeho romány jsou jakýmsi náhledem do intimního deníku jeho fiktivních hrdinů – nemožných figur, které jsou neustále v pohybu. Na cestě, která se ale nebezpečně často podobá kruhu.

Jde nezřídka jen o fragmenty postav, povlávajících přeludů, nicméně dostatečně reálných v jejich absurdních až vykolejených činech a gestech, v příbězích jejich každodenního života, v banálních anekdotách, jichž jsou samy příčinou. Handke své postavy používá jako odraznou plochu, jako zrcadla odrážející svět.