Život britské operní hvězdy Kate Royalové, která v neděli vystoupí s orchestrem PKF – Prague Philharmonia, se v posledních letech dramaticky změnil.

Od roku 2004, kdy vzbudila nadšení svým debutem na festivalu v Glyndebournu, se Royalová zařadila mezi přední světové pěvce. Dnes běžně účinkuje v Anglické národní opeře, v Pařížské opeře či v Metropolitní opeře v New Yorku.

Takřka nenajdeme prestižní evropský festival, který by ji za poslední dekádu nepozval: a stejně tak Royalovou doprovázejí ty nejlepší orchestry od Los Angeles až po Milán.

Kromě toho pěvkyně trávila čas i v nahrávacím studiu, kde pořídila čtyři alba. Všechna získala pozitivní kritiky za svěžest, s níž Royalová k repertoáru přistupuje, například v roce 2011 za album nazvané Lekce z lásky (A Lesson in Love).

Tou dobou už byla Royalová sama zamilovaná a brzy i vdaná za anglického herce a pěvce Juliana Ovendena. Záhy nato se jim narodil syn a koncem roku 2011 také dcera.

Tou dobou, jak líčí Royalová, toho začalo být moc. "Neustále jsem cítila tlak, abych přicházela s něčím výjimečným. Jenže to se dělá těžko, když se musíte zároveň starat o rodinu," vysvětluje Royalová, podle níž k sobě role pěvkyně a matky malých dětí nejdou.

"Každý, kdo se ocitl v mé situaci, vám to potvrdí," dodává.

S odstupem dnes ale Kate Royalová smířlivě říká, že pauza, kterou si rodinná situace vynutila, jí vlastně pomohla. "Měla jsem za sebou deset nabitých let. Teprve když se mi narodily děti, přimělo mě to, abych se konečně zastavila a podívala se na svůj zpěv s odstupem," vypráví.

A tento proces zcela neskončil ani nyní, kdy se prý Royalová svým hlasem zaobírá především z technického hlediska. "Otevřela jsem Pandořinu skříňku a teď se snažím co nejšetrněji zacházet s hlasem, mým jediným nástrojem, o nějž se dalších dvacet let mohu opírat."

Starost o hlasivky vyřešila Kate Royalová ve zkratce tím, že ubrala na operních angažmá a přidala na recitálech, jak ostatně dokazuje i její nadcházející koncert s PKF. "Mojí výhodou je, že zbožňuji písňový repertoár, zejména ten německý," vysvětluje.

Je si prý vědoma toho, že bez převleků a režisérů mohou recitály na rozdíl od opery působit chladně, až odtažitě. "Proto se v každé písni snažím hledat trochu dramatu a předat ji publiku tak, jak bych to udělala na jevišti," dodává.

Ostatně operních angažmá se Royalová zcela nevzdala, pouze si role důkladněji vybírá. Naposledy si zvolila Marschallin ve Straussově Růžovém kavalírovi, kterou zpívala poprvé v květnu v Glyndebournu a vzápětí podruhé v červenci na BBC Proms.

"Uvědomovala jsem si, že ujmout se tak známé role bude náročné," přiznává. "Ale měla jsem pocit, že k roli i opeře samotné mohu dodat cosi svěžího, trochu ji vytáhnout z toho času, v němž jako by uvízla. Marschallin je navíc hluboce inteligentní a vtipná žena. Takovou roli je krásné se učit."

Své ale prý udělal i přínos režiséra Richarda Jonese, jenž do inscenace vnesl moderní a inteligentní podněty.

Koncert v pražském Rudolfinu s PKF – Prague Philharmonia, jehož se Kate Royalová zúčastní, odstartuje cyklus Čtyř milostných písní od Joaquína Rodriga. Pěvkyně je označuje za své oblíbené, konkrétně hovoří o "přímočarém cyklu melodických reflexí radostí a útrap lásky".

OSLAVA S PKF

Kate Royalová bude hostem prvního z koncertů v rámci projektu 20 let stylově, kterým PKF - Prague Philharmonia oslavuje své výročí. Na programu budou Čtyři milostné písně Joaquína Rodriga, Ravelovo Bolero a Mahlerova Čtvrtá symfonie. Vystoupení, které proběhne 28. září v pražském Rudolfinu, bude dirigovat Jakub Hrůša.

Po Ravelově Boleru pak na řadu přijde Mahlerova Čtvrtá symfonie, jejíž part je oproti Rodrigovi jako z jiného světa: píseň, která se objevuje ve finální větě, totiž vychází ze sbírky německých lidových básní nazvané Chlapcův kouzelný roh, jež vyšla roku 1892. V textu dítě naivně popisuje přípravu nebeské hostiny, a to včetně porážky zvířete.

"Tu píseň zbožňuji," říká Kate Royalová, která píseň zazpívá z empory. "Připomíná mi sobotní dopoledne na tržišti, kde kolem člověka létá tolik vjemů, že sotva stihne jeden pobrat a už se na něj řítí další. Stejně tak i onomu dítěti v písni těká pozornost z jedné věci na druhou a zažívá úžas nad představou porážky a nebeských andělů. Teď, když mám sama malého syna, těm pocitům rozumím. Nevinnost je úzce spjatá s jistou fascinací morbidními tématy."

V Praze zazpívá Royalová po boku Jakuba Hrůši, kterého stejně jako orchestr už zná z dřívějška.

"V roce 2009 jsme spolu vystoupili v Litomyšli. Odnesla jsem si dojem, že Hrůša je dirigent velmi přesný a citlivý. Není zahleděný do sebe, nýbrž pouze slouží hudbě a skladateli," tvrdí pěvkyně.

Čas si Kate Royalová chce najít i na procházku Prahou, přestože, jak říká, ji nikdo z diváků většinou nepozná. "Díky všem těm oblekům se může zdát, že naše povolání z nás dělá hvězdy," říká.

"To nejkrásnější třeba na opeře ale je, že uznání se vám dostane na jevišti. Jakmile z něj sestoupíte, můžete být zase zcela neznámí," dodává.