Film Výchozí bod s Michaelem Pittem nabírá podoby duchovního kýče

Mezi pohrdanými hollywoodskými spektákly a ušlechtilými díly amerických nezávislých autorů je někdy tenká hranice. A někdy jsou dokonce výtvory továrny na sny myšlenkově odvážnější a formálně sofistikovanější než snímky, které by nad nimi měly vynikat nápaditostí a originalitou.

V rámci žánru sci-fi diváky letos obohatily výrazné vysokorozpočtové snímky Na hraně zítřka nebo X-Men: Budoucí minulost. Meditativní Výchozí bod, který právě přišel do kin, představuje jejich otravnou "nezávislou" alternativu. Nejde přitom o výši rozpočtu, ale o prosté umění chytře vyprávět zajímavý příběh.

Druhý film amerického režiséra Mikea Cahilla se úspěšně představil na festivalu Sundance a zahajoval letošní Karlovy Vary. Je ovšem přesně tím líbivým festivalovým snímkem, který si získá úspěch mladého publika kombinací tragické milostné romance a rozmlženého duchovna. Podobně jako Atlas mraků sourozenců Wachowských je totiž Výchozí bod filmem, který se tváří zapeklitě inteligentně, ale pak před vypravěčskou logikou uteče jako malý kluk. Podobného nezodpovědného eskapismu si diváci letos užili habaděj i v Zimním příběhu Akivy Goldsmana nebo Transcendenci Wallyho Pfistera.