Přihodilo se Portugalcům v říjnu 1999, že politici přerušili kampaň, hospodští zavřeli hospody a sto tisíc lidí v ulicích mávalo šátečky, když cestou z náměstí až k panteonu vyprovázeli rakev, aby ji uložili k ostatkům králů a prezidentů. Televize troubily do světa: Světe, zemřela nám zpěvačka! Vypadalo to, že se svojí nejslavnější pěvkyní žánru zvaného fado Amálií Rodriguesovou, která vyrostla v chudinské čtvrti, zažila tři odlišné politické režimy, dosáhla nezměrné slávy, a přesto celý život zpívala o nepřekonatelném smutku, snad Portugalci pochovávají část svých dějin. Po Rodriguesové zůstalo ve fadu vzduchoprázdno a to necelý rok nato vyplnila sošná Mariza, mladá zpěvačka, která žánr oprášila a vystřelila s ním ke zcela srovnatelné slávě.
"Na tom, kolik lidí se s Amálií přišlo rozloučit, není nic k nepochopení. Vždyť ji miloval celý národ," vysvětluje HN Mariza patnáct let poté, kdy stále mluví o Rodriguesové jako o symbolu Portugalska. To bude sama Mariza symbolizovat na pondělním pražském koncertě, jímž ve Státní opeře zahájí festival Struny podzimu.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
