I o fejetonech Leoše Janáčka hovořil na diskusi po úterním koncertu své hudby americký skladatel Steve Reich. Během zhruba půlhodinové debaty v pražském Foru Karlín jej novinář Pavel Klusák přiměl si vzpomenout i na to, jak po napsání skladby Different Trains rozečetl Janáčkovy fejetony, jež anglicky vyšly pod názvem The Uncollected Essays of Leoš Janáček. “Jsou výtečné. V paměti mi utkvěl třeba ten, v němž Janáček popisuje, jak se procházel po ulici a zapisoval si, co lidé říkají, aby z toho pak udělal hudební fráze a ty použil ve svých operách,” připomněl Reich.

KONCERT

Colin Currie Group

(Feat. Steve Reich & Synergy Vocals)

Forum Karlín, Praha

14. října, 19.30 hodin

Citoval také z fejetonů, v nichž Janáček srovnává zvukomalebnost češtiny a němčiny tím, že do not přepíše obyčejné hlášení na nádraží. “Víc jsem ale s Janáčkovou hudbou do styku nepřišel. Mým vzorem byl Béla Bartók a jeho smyčcové kvartety, zejména čtvrtý a pátý,” dodal Reich.

Debata se konala po úterním koncertu v rámci festivalu Struny podzimu, kde Reichovy skladby zahrál ansámbl skotského perkusisty Colina Currieho. Ve druhé půli koncertu šlo konkrétně o kompozici Drumming z roku 1971, jejíž provedení ve Foru Karlín si Reich zvlášť pochvaloval. “Na to, aby byla uváděna pokaždé v sále s jinými akustickými parametry, je to kompozice velmi náročná. Moc se mi ale líbilo, jak v tomto sále ve třetí větě zvonkohra rezonovala v prostoru,” uvedl skladatel.

Posluchačům také vysvětlil, co ho koncem šedesátých let přimělo, aby kompozici složil. “Souviselo to s nahrávkou saxofonisty Johna Coltranea nazvanou Africa/Brass, s tím, jak často byly v hudbě slyšet třeba indické nástroje či gamelany. Neustále vznikala díla, která spíš než harmonickou stránku rozvíjela tu rytmickou,” vysvětlil Reich. Marimby či zvonkohry prý ve skladbě použil i proto, že coby někdejší bubeník měl těchto nástrojů plný obývací pokoj a chtěl s nimi dál pracovat.

“Zlom pak přišel až v roce 1976, kdy už naopak rytmické hudby bylo příliš a mě to začalo táhnout k harmonii a instrumentacím. V mé tehdejší skladbě Music for 18 Musicians je víc harmonických změn než ve všem, co jsem složil do té doby.” 

Právě v roce, kdy tato skladba vznikla, se narodil i skotský perkusista Colin Currie, kterého Reichova tvorba dlouho zajímala. Když jej v roce 2006 oslovila BBC, zda by u příležitosti skladatelových narozenin nenastudoval některou z Reichových skladeb, Currie si instinktivně vybral právě skladbu Drumming. Tu totiž kvůli náročnosti provedení takřka nikdo nezařazoval do repertoáru.

“Pro tehdejší vystoupení jsem sestavil ansámbl a z něj vznikla sestava, kterou jste slyšeli hrát dnes,” dodal Currie po koncertu.

Vysvětlil také, čím je skladba Drumming pro jeho skupinu náročná na provedení. “Pracuje sice s minimálním množstvím materiálu, ale v maximální míře a velmi důsledně rozvíjí jeho potenciál. Skladba nemá sólisty v tradičním slova smyslu, každý si svou roli musí trochu najít. Hudebníci ale obdrží instrukce, kdy mají hrát, kdy od nástroje odstoupit a jak se přesouvat na pódiu,” popsal bubeník.

Reich pak v odpovědích na dotazy z publika varoval skladatele, aby svá díla příliš intenzivně a často sami neuváděli po světě.

“V roce 1977 jsem se svým ansámblem se skladbou Music for 18 Musicians absolvoval celkem tři evropská turné. Tehdy jsem úplně přestal skládat a soustředil jsem se jen na hraní. Když jsem se o rok později znovu pokoušel o kompozici, zjistil jsem, že mi to už skoro nejde. Vážně jsem měl strach. Každý skladatel by si asi měl dávat pozor, aby udržel rovnováhu mezi kompozicí a interpretací svých děl a nevychýlil ji tak, jak jsem to tehdy udělal já,” řekl.

Posluchači se také Reicha, který má židovské kořeny a v minulosti složil například skladbu inspirovanou žalmy Tehillim, ptali, zda svou hudbu považuje za duchovní.

“Duchovní hudbu skládá Arvo Pärt, protože jeho kompozice se skutečně mohou hrát při mši. Tehillim je ale jiný případ, i když ji provedete v synagoze, pořád to bude jen koncert. Za duchovní hudbu tedy považuji jen tu, která je určená pro liturgické účely,” dodal Reich.