Viviana Sofronitsky na Pražském jaru rozezní klavíry dvou století

Jak asi ve své době zněla hudba Bachových synů a na jakých nástrojích předváděli své umění W. A. Mozart a Ludwig van Beethoven? Kolik pedálů měl k dispozici Franz Schubert? A proč si Fryderyk Chopin chválil klavíry z dílny Camilla Pleyela a Franz Liszt zase od konkurenčního Erarda?

Dnes na podobné dotazy známe odpověď například díky Američanovi Paulovi McNultymu – výrobci kopií historických nástrojů, kterého osud přivál do Středních Čech a jenž tu následně zůstal. Ale jeho umění by samo o sobě nestačilo. Klaviatura potřebuje ruce, které ji rozezní. Na Pražském jaru půjde 24. května o ruce Viviany Sofronitsky, pianistky disponující obdivuhodnou flexibilitou, která dovede nástroje různých období rozezpívat a ukazovat jejich přednosti.

Sofronitsky pochází z Moskvy, kde absolvovala konzervatoř. Poté se zaměřila na starou hudbu, studovala v americkém Oberlinu. Touha prohloubit své znalosti v oboru ji zavedla na královskou konzervatoř v Haagu. Vystupovala na pódiích vyhlášených festivalů typu Printemps des Arts v Nantes, Bachfest v Lipsku, Flanders Festival, Tage Alte Musik Berlin, Klang und Raum či Oude Musik v Utrechtu. V londýnské Wigmore Hall představila program, v němž uplatnila rovnou čtyři nástroje. Natočila komplet Mozartových koncertů, Schubertovy Impromptus, díla Chopinova či Mendelssohnova – samozřejmě na dobově odpovídající nástroje.

Před léty osud klavíristku přivál do dílny ve středočeském Divišově. Tam se od poloviny 90. let pod rukama Paula McNultyho rodí přesné kopie těch nejlepších klavírů, na jaké kdysi hráli C. P. E. Bach, W. A. Mozart, Schubert, Brahms nebo Chopin. McNulty, rodák z Bostonu, vystudoval konzervatoř v Baltimore a poté získal diplom v oboru „piano technology“.

Práce v továrně na moderní klavíry jej však neuspokojovala, a tak se roku 1985 vydal na starý kontinent, kde našel dostatek zachovalých originálů a také kvalitní dřevo na výrobu kopií.

Svou práci McNulty opírá o fenomenální znalosti dobových pramenů. Osobně navštívil snad všechna evropská muzea a pečlivě měřil dochované nástroje, aby odhalil jejich tajemství a vrátil jim tón. Po mnoha letech pokusů i omylů se mu to podařilo.

Kvalitu jeho nástrojů prokazuje úctyhodný seznam renomovaných umělců, kteří si je nechali v jeho dílně postavit. Najdeme mezi nimi Paula Baduru-Skodu, Alexeje Ljubimova, Jacquese Ogga, Ronalda Brautigama a další specialisty. Několikrát se Divišov dostal do centra mezinárodní pozornosti: McNultymu byla v roce 200. výročí narození Franze Liszta svěřena výroba kopie klavíru, který byl oblíbeným „druhem“ tohoto skladatele po čtyřicet let. Obdobně vytvořil repliku nástroje Chopinova a Brahmsova.