Až symbolicky první novodobý Sjezd spisovatelů začal pozdravem od Milana Kundery a skončil minutou ticha za právě zesnulého Ludvíka Vaculíka. Dvoudenní setkání českých spisovatelů, kritiků a literárních vědců sice "nepřineslo jednoznačné vyústění", jak v sobotu konstatoval jeden z pořadatelů Adam Borzič, přesto debatu o stavu tuzemské literatury posunulo dál.

Filozof Miroslav Petříček vyslovil myšlenku, že právě v podobných krizových momentech, jako když se česká literatura nyní ptá sama sebe, zda "neskončila", vznikají nové situace. "Už sám fakt, že se tento sjezd koná, znamená, že máme potřebu říci: Stop! Má smysl to, co děláme?" řekl v debatě Petříček, podle nějž se společnost momentálně nachází v situaci proměn, a proto se i literáti znovu ptají po smyslu svého konání. "Je nutné ten smysl znovu vyslovit a tím ho založit," dodal.

Podle Petříčka jsou podobné konce jedné etapy normální a v dějinách přicházejí periodicky. "Také jsme přestali psát německy a začali jsme psát česky," prohlásil Petříček v narážce na výzvu dalšího z řečníků sjezdu Miroslava Balaštíka. Ten krátce předtím českým spisovatelům navrhl, že cítí-li se společností opomíjeni, není důvod, aby nezkusili psát anglicky a poměřovat se tak nikoliv jen s českou literaturou, nýbrž s literaturou světovou. To ale několik řečníků sjezdu označilo za provokaci.

"Chápu to ne doslovně, ale jako výzvu, abychom psali jazykem, který bude obohacující i pro čtenáře jinde na světě. Je to výzva nebýt provinční," interpretoval tento návrh básník Ondřej Buddeus. Šéf Svazu českých knihkupců a nakladatelů Martin Vopěnka označil Balaštíkovu myšlenku za vizionářskou. "Opodstatnění, aby tu existoval natolik malý jazykový prostor jako v Česku, bude stále menší," myslí si Vopěnka.

Jan Němec, předseda Asociace spisovatelů, která sjezd uspořádala, za zvlášť plodný označil dopolední, oborověji zaměřený blok o financování literatury. "Zjistili jsme, že spousta věcí nefungovala jen proto, že jsme nevěděli, za kým s nimi jít," konstatoval Němec v narážce na vystoupení náměstkyně ministra kultury Kateřiny Kalistové.

Ta sjezd zahájila a vzkázala, že spisovatelé mají na její úřad dveře otevřené. Podobným konstatováním svoji „intervenci“ na sjezd zakončila Lydie Romanská, místopředsedkyně Obce spisovatelů, vůči níž se pořádající Asociace spisovatelů v začátcích vymezovala.

Přestože Romanská sjezd zkritizovala za to, že je příliš elitářský a nebere ohled na stovky úspěšných spisovatelů z regionů, na závěr vyzvala asociaci, aby s obcí spolupracovala.

Jan Němec podobně jako Adam Borzič vidí význam sjezdu už v tom, že se uskutečnil. "Vystupujeme ze sebe, hovoříme spolu, setkáváme se s druhými. To je ta nejcennější zpráva, protože absencí toho naše literatura dlouho trpěla," konstatoval Borzič. Němec zase zdůraznil, že četnost debat vyzdvihla konkrétní témata. "Ve vztahu ke společnosti zde silně vystoupilo téma angažovanosti spisovatele. To, co se před třemi roky zdálo kontroverzní, se etablovalo," řekl Němec.

SJEZD

Sjezd spisovatelů 2015

Klub Podnik, Praha

5. a 6. června

Zatímco spisovatel Ivan Binar účastníky sjezdu vyzval k oživení činnosti Rady uměleckých obcí, šéfredaktor nakladatelství Host Miroslav Balaštík označil celou akci za těžko pochopitelný anachronismus. Stávající stav literatury je podle něj důsledkem toho, že zmizel takzvaný druhý život knihy.

"Odumřel prostor, kde se setkávají spisovatelé, kritici a literární tradice. Kde se kniha stává událostí, fenoménem, jenž ovlivňuje i vnitřní vývoj literatury," pronesl Balaštík, podle nějž je příznačné, že zatímco na sjezdu v roce 1967 se spisovatelé téměř výhradně vyjadřovali ke společnosti a světu, na sjezdu v roce 2015 byla tématem zejména reflexe literatury.

"Autoři jsou dnes svým textem více ovládáni, než že by ovládali jej. Hrdinové soudobých próz jsou spíš objekty než těmi, kdo by chtěli svůj život přetvářet," pokračoval Balaštík, podle kterého současné české próze chybí hrdinové schopní reflexe. "Od převratu česká literatura nestvořila hrdinu, který by byl zapamatovatelný a mohl se stát nějakým typem," dodal Balaštík.

V tomto ohledu se shodl se spisovatelem Jiřím Kratochvilem, jenž na sjezd ze zdravotních důvodů nedorazil, projev ale přesto zaslal. "Od začátku 90. let tu nevznikl román významu Kunderových či Hrabalových prvních knih. To neznamená, že tu není defilé pozoruhodných románů, ale ani jeden není oblíbeným čtenářským zážitkem a zároveň hlubokou sondou do lidské existence," napsal v projevu Kratochvil, podle nějž to lze přičítat situaci, v níž se česká literatura ocitla po převratu v roce 1989.

Kratochvil svůj projev zahájil a uzavřel poznámkami o současném Rusku a o nebezpečí, které podle něj představuje nynější informační válka. "Je naší povinností do této války vstoupit. To není žádná sranda, a právě s tímto typem srandy by si tedy česká literatura měla vědět rady," vzkázal Kratochvil.

Miroslav Petříček ve svém příspěvku hovořil o tom, že ke smyslu literatury se dá dobrat jedině skrze smysl, který je v ní skryt. Aby vysvětlil rozdíl mezi smyslem a významem, Petříček si vypomohl epizodou z loňského románu Milana Kundery Oslava bezvýznamnosti, v němž se mladá těhotná žena rozhodne spáchat sebevraždu a skočí z mostu.

Když se ji jakýsi mladík pokusí zachránit, žena jej utopí. "Představuje si, jak by jí byl uloupen její nejvlastnější čin, kdyby byla zachráněna a její čin byl nazítří proměněn v novinovou zprávu. Získal by na významu, ale zcela by ztratil smysl," interpretoval tuto epizodu Petříček. Právě obrana nezcizitelného smyslu před jeho zaměňováním za význam je podle Petříčka důležitá – a to zejména pro úvahy o dnešní literatuře.