Miloš Mendel: Muslimové a jejich svět

Jak muslimové vidí svět a své místo v něm?

Záleží na tom, o jaké části islámského světa hovoříme a jaké v ní panují vnitropolitické poměry. Klasický islámský výklad, který dnes zdaleka není obecně přijímán, dělí svět na tzv. příbytek islámu (dár al-islám) a příbytek války (dár al-harb).

Jsou to zároveň jedny z klíčových termínů islámské politické teorie, jež zase vycházejí z různých interpretací náboženského práva (šarí‘a). Jde o součást základního geopolitického schématu, vymezujícího místo islámu a jím spravovaného území ve světovém kontextu.

Jednak se týká území pod kontrolou obce věřících (umma) či chalífátu (chiláfa), na němž se uplatňují islámské zákony, jednak území, jež dosud ovládají jinověrci (křesťané, případně židé a zoroastrovci, tedy lidé Knihy, ahl al-Kitáb) nebo polyteisté, vyznavači mnoha božstev a model (wathaníjún, například hinduisté, buddhisté, animisté) či přidružovači atributů k jedinému Bohu (mušrikún).

Po vzniku islámu a počátcích jeho výboje bylo jednou z povinností vládce (chalífa) zajistit šíření tohoto náboženství formou války za Boha (džihád) na území dár al-harb, které je pod nadvládou jedné z kategorií nevěřících a má být pro islám získáno.

Z hlediska ryze klasického právního výkladu mohou být obyvateli „příbytku islámu“ i „vlastníci Písma“, nikoliv však polyteisté (například hinduisté, buddhisté) a heretici (odpadlíci od víry, murtaddún, zanádika).

Dár al-harb je aktuálně nebo potenciálně cílem všech forem džihádu, jeho obyvatelé mají být – s výjimkou jinověrců – nejprve vyzváni k přijetí islámu, v případě opakovaného nezdaru smí být proti nim použito donucovacích prostředků, včetně usmrcení.

Toto základní bipolární vidění světa se však reálně uplatňovalo pouze během první vlny džihádů, tedy zhruba v prvních 120 letech dějin islámské říše, avšak ani tehdy nebyly přísné legislativní a ideologické normy uplatňovány všude a doslova.

Idea vztahu islámského území k oblastem, jež mají být získány Bohem posvěcenou expanzí s cílem zajistit, aby Boží zjevení přijalo veškeré lidstvo, postupně ztratila původní náplň. Represivní vztah nové moci k neislámskému okolí od poloviny 8. století zeslábl a aktivní přístup k „území války“ se omezil na misijní činnost prostřednictvím obchodu nebo systematické dobročinnosti, třebaže myšlenka džihádu se zbraní v ruce nikdy nebyla revidována.

Další válečné konflikty mezi jednotlivými muslimskými a okolními státy se vedly pro podobné důvody, jako války mezi státy tehdejší křesťanské Evropy nebo jaké vedli mezi sebou muslimové.