V souvislosti s cenami Oscar favorizovaný film Revenant Zmrtvýchvstání byl natočen v krajních povětrnostních podmínkách a v nekompromisním tempu. V tomto ohledu navazuje na dlouhou tradici podobně náročných hollywoodských filmů, připomíná agentura AFP.

Aby v Revenantu ztvárnil lovce kožešin z 19. století, musel se představitel hlavní role Leonardo DiCaprio koupat v ledové vodě, šplhat na hory ověšený balíky kožešin nebo sníst syrové buvolí játro.

To je neobvyklé v době, kdy většinu podobně těžké práce za herce v postprodukci dělají animované počítačové triky. Náročné podmínky, které si určil režisér Revenantu Alejandro González Iñárritu, měly za následek odchod několika členů štábů, měsíce odkladů a narůstající rozpočet.

Mexický režisér ale od začátku říkal, že tvrdá práce se na vyznění filmu projeví. A to se nyní zřejmě potvrdilo – Revenant má v kinech komerční úspěch a na cenách Oscar obdržel dvanáct nominací.

Iñárritu je ovšem jen posledním z mnoha filmařů, kteří vysokými nároky na herce usilovali o perfektní výsledek. Také režisér Francis Ford Coppola na Filipinách vytvořil svým způsobem malé "peklo" při natáčení filmu Apokalypsa. Snímek z roku 1979 přenesl motivy z románu Josepha Conrada Srdce temnoty do prostředí války ve Vietnamu.

V průběhu natáčení představitel hlavní role Martin Sheen málem zemřel na infarkt, dekorace a velkou část aparatury srovnal se zemí tajfun a Coppolova neschopnost udělat rozhodnutí vedla k tomu, že herec Marlon Brando velkou část svých dialogů odimprovizoval.

Film Čelisti z roku 1975 nastartoval éru letních "blockbusterů" a vystřelil režiséra Stevena Spielberga mezi hollywoodskou špičku. Přitom rovněž nevznikal snadno.

"Mechanický žralok, kterému se říkalo Bruce, správně nefungoval a vůbec nepůsobil strašidelně," vysvětluje Jonathan Kuntz, profesor z filmové fakulty Kalifornské univerzity v Los Angeles.

Během natáčení na moři praskl trup lodi, která vezla posádku, což na palubě způsobilo menší vzpouru. Problémy s mechanickým žralokem zase přiměly Spielberga, aby z této příšery na plátně ukázal co nejméně. Díky tomu film nakonec vyzněl mnohem děsivěji, než kdyby kamery žraloka snímaly déle.

Porodní bolesti měl roku 1997 také film Titanic, který je dnes vedle Avatara – rovněž díla režiséra Jamese Camerona – jedním z komerčně nejúspěšnějších titulů všech dob.

Potápění repliky lodi v umělém bazénu trvalo dlouhé hodiny, což vedlo k tomu, že herci byli podchlazení, několik z nich mělo infekci a natáčení se neustále zdržovalo.

Podle spekulací byl jeden z členů štábu natolik frustrovaný Cameronovým despotickým režisérským stylem, že do polévky servírované na place přimíchal halucinogenní drogu.

Také německý režisér Werner Herzog je známý „intenzivním a vyčerpávajícím způsobem natáčení“, jak to nazývá Jonathan Kuntz z kalifornské univerzity.

Nejčastěji se to demonstruje na filmu Fitzcarraldo z roku 1982 o irském emigrantovi, který si v peruánských pralesích usmyslí vybudovat operní dům. Herzog při natáčení snímku přiměl štáb, aby přes horský hřeben přenesl skutečný parník vážící stovky tun.

Představitel hlavní role Klaus Kinski byl tak protivný, až najatý peruánský komparz údajně režisérovi nabídl, že pro něj herce zavraždí, jak to Herzog později vyprávěl.

Režiséru Michaelu Ciminovi se roku 1980 při natáčení epického westernu Nebeská brána v hlavní roli s Christopherem Walkenem a Isabelle Huppertovou podařilo "dorazit" studio United Artists. To jeho majitel po dokončení snímku nabídl k prodeji a doporučil mu, aby opustilo filmovou branži.

Rozpočet a doba natáčení Nebeské brány se neustále protahovaly, protože Cimino nechal stavět další a další kulisy. Trval také na ručním výběru komparzu a natáčet chtěl teprve ve chvíli, kdy na nebi budou vhodné mraky.

Cimino nakonec studiu dodal film trvající pět a půl hodiny. Přestože United Artists z něj vystřihly dvě hodiny děje, snímek v kinech propadl a přispěl k rekordnímu prodělku United Artists.

Čtrnáct scenáristů a pět režisérů se vystřídalo nad filmovou adaptací Čaroděje ze země Oz, která dle předlohy spisovatele Lymana Franka Bauma konečně vznikla roku 1939.

Make-up postavy zvané Plecháč v jejím představiteli vyvolal alergickou reakci, zatímco Čarodějka si popálila obličej při nezdařené scéně, v níž měla zmizet v oblaku kouře.

Až do své smrti režisér Joseph L. Mankiewicz odmítal hovořit o svém slavném filmu Kleopatra z roku 1963. Hollywoodská adaptace příběhu o egyptské královně s herci Richardem Burtonem a Elizabeth Taylorovou stála 44 milionů dolarů, což by dnes bylo zhruba 270 milionů.

Natáčení se neustále odkládalo – nejprve kvůli odchodu původního režiséra, pak kvůli manýrám herců a zdravotním potížím Taylorové, která měla zápal plic a trpěla meningitidou. Natáčení v Anglii navíc vyhrotilo napětí ve skutečném milostném vztahu mezi Taylorovou a Burtonem.

Asi největší noční můrou v současném filmovém průmyslu podle agentury AFP zůstává stále nedokončený snímek režiséra Terryho Gilliama nazvaný The Man Who Killed Don Quixote. Ten se nepodařilo vyrobit ani po dvou dekádách.

Problémy začaly už při natáčení ve Španělsku roku 1998, kdy onemocněl představitel hlavní role, dnes již pětaosmdesátiletý Jean Rochefort. Filmaře pak vyplavily povodně.

Po mnoha neúspěšných pokusech se Gilliam letos pokusil natáčení znovu obnovit s Johnem Hurtem v roli Dona Quijota. Projekt ale musel být odložen poté, co doktoři u Hurta nalezli nádor slinivky břišní.