Podle spisovatele Salmana Rushdieho navštěvují obyvatelé Los Angeles kina s podobnou vášní jako Miláňané operu La Scala. Nikde, snad mimo Indii, nejsou tak nadšení diváci. Ale radost a halekání při projekci snímku Tygr a drak před patnácti lety prý přesáhly i místní standardy.

"Publikum vědělo, že sdílí zážitek z příchodu velkého, klasického filmu, a bylo jednoduše uneseno dokonalostí snímku," psal tehdy Rushdie v New York Times, kde šermířskou fantasy režiséra Anga Leeho přirovnal k dílům Akiry Kurosawy či Federica Felliniho.

Není divu, že pokračování historicky nejúspěšnějšího zahraničního filmu v amerických kinech, ověnčeného čtyřmi Oscary, které je od pátku k vidění v internetové televizi Netflix, bylo netrpělivě očekáváno.

Tygr a drak, první masové představení nejstaršího čínského filmového žánru zvaného wuxia na Západě, uhranul v roce 2000 publikum i akademiky coby netradiční romance i nezvykle lyrický bojový film.

Scéna souboje na vrcholcích stromů v bambusovém háji se vryla do paměti milionů diváků. Díky vynalézavosti nejslavnějšího hongkongského akčního choreografa Yuena Woo-pinga připomínala spíše balet či milostný akt než brutální demonstraci síly a rychlosti.

Yuen po patnácti letech sám režíroval pokračování s podtitulem Meč osudu a přes 200 milionů dolarů z pokladen kin jeho film na rozdíl od "jedničky" určitě neutrží. Jednička byla tak úspěšná i díky tomu, že režisér Lee potlačil bojové exhibice typické pro šermířskou fantasy, předchůdkyni kung-fu filmů, a natočil oslnivé melodrama, které vedle tržeb přesahujících desateronásobek rozpočtu získalo Oscara nejen za nejlepší zahraniční film, ale také za hudbu či kameru. A rovněž nominaci na nejlepší film. Pro zahraniční snímek, v němž se hovoří čínsky, nezvyklý úspěch.

Tou hlavní příčinou nízkých tržeb "dvojky" však nebude odlišné Yuenovo pojetí bližší klasikám akčního žánru, ale fakt, že titul patří k prvním původním celovečerním filmům Netflixu a v kinech prakticky není k nalezení.

Netflix a jeho konkurent Amazon se stávají důležitými hráči na filmovém trhu, točí pro ně slavní tvůrci, Amazon přetáhl od velkého studia například Woodyho Allena. Ale především Netflix, který chce filmy uvést do kin ve stejnou chvíli jako na internet, naráží na neochotu velkých distribučních řetězců. V Americe pokračování Tygra a draka hraje asi tucet kin IMAX. Oproti více než 2000 sálů, v nichž byl k vidění první díl, jde o úsměvné číslo.

Kinaři vidí v tomto modelu ohrožení. A film, byť jej mohou díky internetu vidět na Netflixu od pátku desítky milionů lidí, se bez masivního uvedení v kinech nestane událostí, kterou popisoval Rushdie. A nestane se jí i proto, že v Yuenově režii a s chabým scénářem Johna Fuska cílí spíš na fanoušky kung-fu než na mainstreamové publikum.

Yuen Woo-ping je pojem, režíroval už rané filmy s Jackiem Chanem v sedmdesátých letech a bez jeho práce s dráty by třeba snímek Matrix nebyl takový fenomén. Matrix spolu s Tygrem a drakem přinesl na přelomu tisíciletí bojovou choreografii využívající závěsu herců na soustavy drátů do Hollywoodu.

Yuenových "drátenických" kouzel se lze nabažit i v pokračování Tygra a draka. Je tu humorný souboj v taverně i mrazivý střet bojovníků na krách zamrzlého jezera, prokazující Yuenovu zálibu v bitkách na pohyblivém podloží. Ale romance je tentokrát chladnější než voda jezera vlnící se pod krami obtěžkanými těly bojovníků.