Carmen Maura, múza režiséra Pedra Almodóvara, ve svých sedmdesáti letech patří k nejdůležitějším ženským tvářím španělské kinematografie.

Herečka, která na letošním festivalu Febiofest obdržela cenu Kristián za přínos světové kinematografii, se na plátně prvně objevila již roku 1969. V titulcích ale ještě byla uvedená jen jako "holka na večírku".

"S Pedrem Almodóvarem jsem natočila desítku snímků a zažila jsem s ním nejzábavnější i nejsmutnější momenty své kariéry. To, co jsem s ním natočila, však už stačilo," řekla šarmantní herečka na pátečním setkání s novináři.

Její filmografie zahrnuje 140 filmových a televizních rolí, doplněných letitou prací na divadelních prknech. Ve Španělsku i v cizině se rovněž věnovala dabingu.

Maura se uplatnila především ve frankofonních produkcích – za roli v Ženách z šestého poschodí získala v roce 2012 francouzskou cenu César. Je držitelkou čtyř ocenění Goya, tedy obdoby tuzemských Českých lvů.

Při výběru scénářů se Carmen Maura řídí jménem režiséra, lokacemi a žánrem. "Slovo kariéra jsem ale nikdy nebrala vážně. Hodně v tom hraje roli náhoda a štěstí. Moje první snímky točili neznámí filmaři. V těch uplynulých čtyřiceti letech jsem měla velké štěstí," dodala.

Herectví nestudovala. "Je mnohem lehčí, když to máte v sobě. Hraní musí člověka bavit. Každý herec je jiný, někteří zkrátka potřebují trpět. Já se vždy do své role vžiji a všemu kolem totálně věřím. I když jsem ráda, když mě režisér vede," řekla.

Carmen Maura vystudovala filosofii a literaturu ve Francii na prestižní École des Beaux-Arts. Když se pak stala členkou studentského divadelního souboru a začala zpívat po kabaretech, našla, co ji baví.

Její konzervativní rodiče přitom byli prý až zděšeni, že se dcera chce věnovat herectví.

"Nikdy jsem je o správnosti své volby nepřesvědčila, moje profese byla v rodině tabu. Přeci jen před čtyřiceti lety bylo herectví něčím až neslušným. Stala jsem se herečkou vlastně náhodou, když amatérský soubor, ve kterém jsem byla, skončil. Nebyla jsem dobrá manželka ani matka, ale herectví mi šlo," řekla Maura.

Už v roce 1980 byla hlavní členkou madridského Národního divadla a s vervou se pustila do přípravy na roli v nezávislém, punkovém a ve své době skandálním filmu tehdy celovečerně debutujícího režiséra Pedra Almodóvara.

Jejich společná hvězda pak s dalšími snímky stoupala. Vrcholem jejich "kreativního manželství" se staly Ženy na pokraji nervového zhroucení, tedy Almodóvarův film z roku 1988 nominovaný na Oscara.

Za svou roli získala Carmen Maura první sošku Goya, hlavní hereckou cenu na MFF v Benátkách a také Cenu evropské filmové akademie.