Kdyby film Good bye, Lenin! vznikl o deset let dříve či později, v německé společnosti by nerezonoval, míní představitel hlavní role Daniel Brühl.

„Dnes Německo čelí úplně jiným problémům a v nynější atmosféře by film zapadl,“ řekl v Praze v neděli sedmatřicetiletý Brühl, jenž do metropole přijel jako hlavní host festivalu Febiofest.

Ztvárnění role syna, jehož matka v kómatu zaspala pád Berlínské zdi a nyní se nesmí dozvědět, k jakým změnám došlo, změnilo život Brühlovi. „Původně to měl být malý německý artový film. Brzy nám ale došlo, že jde o univerzální příběh, který funguje ve všech zemích s komunistickou minulostí,“ řekl Brühl.

Ten za výkon v Good bye, Lenin! obdržel cenu festivalu Berlinale a postupně začal dostávat nabídky na spolupráci se stále prestižnějšími tvůrci.

„Jsou režiséři, kteří na dobrý film nezapomenou. Quentinu Tarantinovi se například Good bye, Lenin! velmi líbilo a také zasedal v porotě v Cannes, když jsme tam přivezli snímek Občanská výchova,“ vysvětlil Brühl, proč jej pak Tarantino roku 2009 zaangažoval do svého filmu Hanebný pancharti.

Ten byl podle Brühla velkým milníkem pro všechny německy mluvící herce, kteří ve snímku účinkovali, zejména pro Rakušana Christopha Waltze.

Dnes má Brühl amerického, britského i španělského agenta, přesto prý kvůli svému původu a jazykové výbavě nedostává nabídky vyhrazené britským, americkým či australským rodákům.

„Mnohokrát jsem byl osloven, abych účinkoval v německých komediích. Těm se komerčně daří, ale podle mě nejsou filmařsky moc dobré, a proto jsem je také vždy odmítl,“ sdělil.

Do budoucna chce Brühl zužitkovat hlavně to, že od dětství hovoří španělsky. „Latinskoamerickou kinematografii považuji za jednu z momentálně nejlepších na světě,“ uvedl herec, který se v Barceloně narodil do smíšené německé a španělské rodiny. Přestože pak vyrůstal v Kolíně, od mládí hovořil oběma jazyky.

V neděli v Praze například citoval údajný výrok Karla V., který prý prohlásil, že španělsky hovoří s Bohem, francouzsky s milenkou a německy se svým koněm.

„To k Němcům není moc přívětivé, ale je fakt, že člověk se s každým jazykem mění. Přátelé mi říkají, že když například hovořím španělsky, mnohem víc gestikuluji rukama,“ uvedl Brühl.

Ten jeden čas vyrůstal v domě s chilskými exulanty, kteří se přátelili s Brühlovými rodiči. To přímo souvisí s filmem Kolonie, jejž Brühl nyní přivezl na festival Febiofest a který 14. dubna vstoupí do české distribuce.

Drama, v němž Brühl účinkuje s herečkou Emmou Watsonovou, tedy někdejší dětskou hvězdou ze série o Harrym Potterovi, vypráví o chilské kolonii Dignidad, v níž diktátor Augusto Pinochet věznil své politické odpůrce. „Šokovalo mě, když jsem se dozvěděl, kolik německých politiků kolaborovalo s Paulem Schäferem,“ řekl Brühl v narážce na bývalého nacistického lékaře, jenž kolonii coby náboženskou sektu v 60. letech v Chile založil.

Brühl v Praze vyjmenoval, že Schäfer se kryl obchodováním se zbraněmi, spoluprací s tajnými službami dalších latinskoamerických zemí a též se těšil podpoře Franze Josefa Strauße – v 80. letech ministerského předsedy Bavorska, který kolonii dokonce oficiálně navštívil.

„Šlo o mnohem víc, než že kolonie byla náboženská sekta, která manipuluje a mučí své vlastní členy a politické odpůrce režimu,“ uvedl Brühl.

Podle něj německý tisk teprve v posledních letech začíná popisovat napojení německých politiků na někdejší provozovatele kolonie. „V Německu například stále žije doktor, který v kolonii mučil lidi,“ uvedl Brühl, jenž doufá, že jeho film pomůže podobné případy zvýraznit.

Film

Kolonie

Scénář a režie: Florian Gallenberger

CinemArt, česká distribuční premiéra 14. dubna

Brühlovi prý režisér a scenárista snímku Florian Gallenberger řekl, že ze zvěrstev, k nimž v kolonii docházelo, například mučení či znásilňování nezletilých, lze na plátně ukázat „nanejvýš padesát procent“, aby snímek nepůsobil příliš krutě.

Brühla nicméně o dění informoval někdejší vězeň a jistý plukovník, jenž v kolonii vyrostl a nyní se natáčení snímku zúčastnil jako poradce.

Když byl film Kolonie dotočený, Daniel Brühl se sebral a několik týdnů lezl po chilských horách. „Potřeboval jsem spatřit jinou tvář Chile. Lidi, se kterými jsem mluvil, ale příběh kolonie ještě zjevně zcela nezpracovali a nechtěli o ní hovořit,“ uvedl.

Danielu Brühlovi to, co dělá, vyhovuje. I když, jak říká, herec nad celkovým vyzněním filmu nemá kontrolu a konkrétně Brühl je prý s postupujícími lety ke svému vlastnímu výkonu čím dál kritičtější.

Vloni se stal partnerem produkční společnosti Amusement Park Films, kde nyní předkládá a prosazuje projekty, v nichž třeba sám nehodlá účinkovat, ale podle něj se natočit mají. „Režírovat vlastní film by byl sen, ale může to ještě deset dvacet let počkat,“ dodal.