Výtvarník Matyáš Chochola nedávno "schytal" ránu od čtrnáctinásobného mistra světa v kickboxu. Kvůli své příští výstavě Chochola s hroudami keramické hlíny na rukou "snímal" otisky pěstních úderů a kopů Albánce Azema Maksutaje a také amatérů i profesionálů, kteří ve švýcarském městě Winterthur navštěvují kickboxerův kurz.
Vypálená keramika se stopami energie, kterou kickboxeři vkládají do ran, bude součástí Chocholovy instalace pro prestižní putovní bienále umění Manifesta. To letos v červnu začne ve švýcarském Curychu za možná nejvýraznější české účasti, jakou přehlídka od svého založení v roce 1994 pamatuje.
Rovněž půjde o jeden z nejbizarnějších ročníků. Německý kurátor Christian Jankowski se chopil tradice Curychu jako cechovního města a zhruba třicítku vybraných umělců z celého světa spojil s curyšskými představiteli různých profesí, aby se pokusil předestřít, jak člověka formuje práce, kterou se živí.
Návštěvníci, jichž se předloni na poslední Manifestu do ruského Petrohradu sjelo 1,5 milionu, letos hned v první místnosti curyšské Kunsthalle zažijí inscenovanou atmosféru kickboxerské tělocvičny v Chocholově podání.
"Pro mě bylo důležité napojit se na komunitu lidí, kteří tréninkový kurz Azema Maksutaje navštěvují, pochopit, co pro ně kickbox znamená, jak jím žijí, z jaké jsou sociální vrstvy," popisuje Chochola, který přípravami v Curychu tráví posledních čtrnáct dnů a zítra tu oslaví své třicáté narozeniny.
Umělecká nakládačka
Za tu dobu získal pocit, že Maksutaj je pro účastníky tréninkových kurzů jakýmsi Rockym Balboou. Do jeho tělocvičny chodí "holky, děcka i dospělí chlapi, někteří pro fyzičku, jiní proto, že sami profesionálně zápasí," popisuje Chochola komunitu kickboxerů, kterou v Curychu z velké části překvapivě tvoří integrovaní místní muslimové.
Chochola se snažil zachytit i to, jak účastníci kurzu vnímají jeho, tedy výtvarníka z cizího prostředí. Od té doby s kickboxery hovořil, nechal je kreslit, natáčeli hudební videoklip − a pak Chochola do tělocvičny nanosil 150 kilogramů keramické hlíny. Kickboxery vyzval, aby se strefovali do připravených "šišek" hlíny, které sám držel v rukou, a nechávali v nich otisky svých ran.
"Zapojoval se i Maksutaj, od něj mám několik kusů hlíny s velkou dírou uprostřed," popisuje Chochola dnes, kdy už většinu děl vypálil v keramické peci v Curychu a předvčírem je s účastníky kurzu glazoval na místní hoře okolo ohně v rámci vlastní umělecké performance.
◼ Na bienále umění Manifesta v Curychu se dvěma českými výtvarníky nejspíš pojedou i jejich galeristé. Jiřího Thýna zastupuje Camille Hunt z galerie Hunt Kastner Artworks, Matyáš Chochola spolupracuje s pražskou galerií Svit a berlínským Grimmuseem.
◼ Oběma Čechům může účast otevřít dveře do světových galerií. Může i zvýšit hodnotu jejich děl – už vloni na veletrhu Art Basel ve švýcarské Basileji se prodalo šest prací Jiřího Thýna, přičemž jedna měla cenu zhruba šest tisíc eur.
◼ Putovní bienále umění Manifesta se od svého založení v roce 1994 koná každé dva roky v jiném evropském městě pod jiným kurátorem. Předchozí ročník v ruském Petrohradu se obešel bez české účasti. V roce 2010 ve španělské Murcii se ale na tehdejší Manifestě jako kurátoři podíleli Vít Havránek a Zbyněk Baladrán, z umělců se zúčastnil Tomáš Vaněk.
Chochola, který je mezi pěticí výtvarníků letos nominovaných na tuzemskou Cenu Jindřicha Chalupeckého, má k tématu osobní vztah − kromě umění se už od střední školy věnuje tchaj-ťi a kung-fu. Vloni dokonce strávil měsíc na akademii bojových umění v čínském pohoří Wu-tang.
"Sotva jsem se vrátil, měl jsem asi tři vernisáže výstav. Bojová umění a to, jak při nich člověk pracuje s vnitřní energií, dlouhodobě hrají důležitou roli v mé tvorbě," říká.
Chochola na letošní Manifestě nebude jediným Čechem. Historická část přehlídky zahrne díla nedávného laureáta Chalupeckého ceny Romana Štětiny, konceptualisty Jiřího Skály či tvorbu brněnské rodačky Swetlany Heger s Bulharem Plamenem Dejanovem. Od všech si ale Manifesta pouze zapůjčí již hotová díla.
Mezi třicítkou umělců, kteří tvoří přímo "na míru" letošnímu ročníku, je však ještě druhý Čech − osmatřicetiletý výtvarník Jiří Thýn, který si z představitelů curyšských profesí vybral mladou asistentku patologie Sabrinu Mayerovou.
"Sháněl jsem někoho, kdo rutinně přichází do kontaktu s extrémní zkušeností," vysvětluje Thýn, kterého na pětadvacetileté studentce se čtyřletou praxí v oboru zaujalo, jak ve své práci neustále vnímá, že každý lidský život směřuje ke konci.
Svým dílem pro Manifestu, které bude jako většina Thýnovy tvorby vycházet z fotografií, chce zachytit právě to, jak člověk "díky každodenní zkušenosti se smrtí prožívá život úplně jinak".
Přestože v Curychu Thýn navštívil univerzitní nemocnici s laboratoří, kde jeho patoložka pracuje, ve své instalaci pro Manifestu chce zprostředkovat spíš "zkušenost z běžného života, který je úplně jiný pro někoho, kdo žije s vědomím dočasnosti," jak říká.
Aby letošní Manifesta nesloužila jen turistům, kteří na ni budou od června jezdit jako na běžnou výstavu, již v květnu v Curychu a přilehlém okolí pořadatelé bienále otevřou takzvané satelity. Ty se budou nacházet vždy v místech, kde představitelé dané profese pracují.
Matyáš Chochola tak připravuje jednu uměleckou instalaci pro curyšskou Kunsthalle, která bude určena běžným návštěvníkům, a druhou již zítra otevře přímo v tělocvičně, kde s kickboxery pracoval. Totéž čeká příští měsíc Jiřího Thýna. "Moji práci trochu komplikuje etický kodex nemocnice, kam je složité se vůbec dostat. Nakonec satelitní část zinscenujeme ve foyer nemocnice," dodává.
Umělecká nakládačka
