Nejvýraznějším jubileem českého roku 2016 je 700. výročí narození Karla IV. Český i německý král, moravský markrabě a římský císař se narodil 14. května. Jen o čtyři dny později ho připomene festival Pražské jaro, kde ansámbl Tiburtina s kontratenoristou Terrym Weyem provedou mariánskou mši Messe de Nostre Dame středověkého skladatele a básníka Guillauma de Machauta.

Karla IV. festival připomene ne jako vítěze televizní ankety o největšího Čecha či lehce potměšilého panovníka, který na Karlštejn nepustí ani vlastní manželku, nýbrž z jiného úhlu pohledu − Karel IV. byl velkým příznivcem nejsvětější ženy Panny Marie.

Mariánský kult je ve svých lepších projevech nejněžnějším a v nejhorších také nejkýčovitějším vyjádřením římskokatolické zbožnosti. Mezi mystickou oddaností symbolu absolutní čistoty a řvavým barvotiskovým obrázkem nad postelí si své místo najde každý.

Mariánská tematika vytvořila i značný prostor pro skryté erotické významy, což později s chutí využívali barokní básníci. Ve 14. století ale mariánský kult prožíval jeden ze svých vrcholů a Karel IV. se svým důvěrníkem Arnoštem z Pardubic byli jeho příznivci.

Pokud by někdo po vzoru karlovské televizní soutěže vyhlásil anketu o největšího skladatele, o první místa by docela jistě nesoupeřil Guillaume de Machaut, jenž žil v letech 1300 až 1377. A šlo by o zásadní historickou nespravedlnost. Uvažovat jakkoliv o středověké hudbě a přitom opominout jeho dílo absolutně nelze.

Machaut do doby a kulturního okruhu Karla IV. nespadá jen jako jeho současník. Už jako magistr teologie roku 1323 vstoupil do služeb Karlova otce Jana Lucemburského, kterého pak třináct let doprovázel na cestách i válečných taženích jako sekretář a kaplan. Procestoval tedy značnou část Evropy a bezpochyby navštívil i Prahu. Byl známou osobností své doby a po Janově smrti zůstal ve službách dalších panovníků. Od roku 1340 až do smrti žil v Remeši.

 

Jako autor hudby i textů by si Machaut dnes možná vysloužil označení "songwriter" − svádí k tomu i jeho dobová popularita. Mezi duchovní a světskou hudbou středověku navíc nebyl zřetelný stylový rozdíl a Machaut se věnoval oběma.

Jako skladatel se však do dějin hudby zapsal zásadnějším způsobem: byl velkým tvůrcem raného vícehlasu. Jeho dílo se navíc dochovalo v rukopisech, na jejichž vznik sám dohlížel. Messe de Nostre Dame, která tvoří jádro programu Tiburtiny na Pražském jaru, je první kompletní vícehlasá mše tuzemského autora.

Skladbu původně určenou pro mužské hlasy na festivalu provede ženský soubor. Jeho hostem bude kontratenorista Terry Wey − i jediný mužský hlas se tak představí ve vysoké ženské poloze. Díky transpozici pro ženské hlasy proniká do mše věnované Panně Marii ženský prvek zevnitř. S jakousi samozřejmostí skladbu projasňuje − a Tiburtina je navíc prvotřídní ansámbl.

Od založení v roce 2008 se na špičkové úrovni věnuje gregoriánskému chorálu i středověkému vícehlasu, ale též soudobé hudbě. S uměleckou vedoucí Barborou Kabátkovou i dalšími členkami se lze setkat i při sólových vystoupeních a projektech. Machautovu mši na koncertě v Anežském klášteře doplní mariánské zpěvy z českých pramenů z doby Karla IV.