Na základě starodávné slovní hříčky napsal Bronius Kutavičius skladbu, kterou 23. května v české premiéře uvede Litevský národní symfonický orchestr.

Skrze kompozici nazvanou Epitaphium temporum pereunti, jež vznikla v roce 1998, se tak návštěvníci Pražského jara seznámí s letos již čtyřiaosmdesátiletým klasikem současné litevské hudby. Vedle Estonce Arva Pärta a Lotyše Peterise Vaskse je Kutavičius nejvýraznějším skladatelem pobaltských zemí a také jeho hudba odráží specifickou zkušenost postsovětské oblasti.

V Praze zazní oratorium Epitaphium temporum pereunti. Jaké má místo mezi ostatními vašimi skladbami?

Řekl bych, že patří mezi šest děl, která sám považuji za nejdůležitější. Vedle Epitaphium temporum pereunti to jsou Brány Jeruzaléma, opery Drozd, zelený pták a Medvěd, cyklus "pohanských oratorií" a komorní skladba I Speak − My Lips Turn Into Ice na text japonského básníka Macua Bašóa. Jak vidíte z tohoto výběru, ačkoliv je pro mě kultura mé země velice důležitá, nejsem zaměřen výhradně na Litvu, zajímá mě i Japonsko, Indie, Wales nebo národ Sámů. Ve skladbě Bitva stromů jsem například zhudebnil texty velšského básníka Taliesina.