Od našeho zpravodaje v Cannes – Na počátku byl vtip. „Když jsem ho slyšel, vlastně mi ani nepřišel extra vtipný, ale líbilo se mi, jak je strukturovaný,“ přibližuje Jan Saska počátek svého animovaného filmu Happy End.

Na festivalu v Cannes se šušká, že když má umělecký ředitel sekce Quinzaine des réalisateurs, kam byl Saskův film vybrán, doporučit jediný snímek, hovoří právě o českém titulu.

Má sotva šest minut, vyprávěný je trochu jako hollywoodský thriller Memento od Christophera Nolana a animačně prý Sasku ovlivnila filmová povídka Detective Story z filmu Animatrix. A také rozevlátý animační styl počítačové hry Neverhood. Jinak jde ale o typicky českou grotesku plnou myslivců, opilců a morbidního humoru.

„Pokud je divák Čech a ještě navíc traktorista, užije si film asi více,“ poznamenává Saska, ale dodává, že mu šlo o směs univerzálnosti a českého svérázu. A zahraniční publikum v Cannes snímek přijímá podobně vřele jako mezinárodní porota na festivalu animovaného filmu v Třeboni. Tam Saskův film zvítězil jen pár dní před začátkem soutěže v Cannes.

Černobílá hříčka, v níž figurují pupkatý traktorista, opilí myslivci a přinejmenším jeden nebožtík, má strhující tempo.

„Mám rád ostřejší timing, vynechávání, aby film dostal dynamiku,“ přiznává Saska, který původně snímek nakreslil myší a na katedře klasické animace ve Zlíně jej odevzdal coby svůj bakalářský film v podstatě jen v podobě předprodukčního návrhu, kterému se říká animatic.

„Katedra klasické animace už dnes neexistuje, opouštěli jsme ji v době, kdy už končila,“ říká Saska a vypráví, jak tehdy prošlo, že film odevzdal v poněkud punkové podobě. „Naschvál jsem to už pak kreslil trochu hnusně,“ směje se animátor.

Ale Happy End je i v nynější podobě, v níž tři roky vznikal coby bakalářský projekt na FAMU, v tom nejlepším smyslu punkový. Agresivní dílo vyprávěné pozpátku se žene kupředu v nejlepší tradici ztřeštěných komedií.

Černobílá barva podle Sasky přibližuje film klasickým groteskám, které jsou často také založeny na tom, že někdo legračně upadne. A také se hodí k černohumornému tónu filmu. V neposlední řadě divák kvůli ní neví, zda zrovna na plátně cáká krev či bahno.

Typicky česká „zemitost“ se do snímku začala prý vkrádat postupně. „Je mi to blízké,“ přiznává režisér. „Když jsme s kamarády makali na stavbě, ty „bíbry“, „deky“ a piva k tomu patřily.“ A když do filmu kreslil škodovky či zetory, skoro je prý rýsoval, aby byly věrné.

Saskovi při tvorbě nejvíc času zabere střih a záběrování a na Happy Endu je pozitivně vidět vliv hraného filmu, nejen ve střihu, ale i v práci s hudbou.

Řízný „vesnický“ hardrock kapely Alkehol či rozjuchaný punkrock Pražského výběru vytvářejí spolu s pupky, tílky a kníry dokonalý kontrapunkt k moderně vyprávěnému, svižnému filmu.

„Dělám i komiksy a kresebně mi ten styl ‚plemenných býků v tílkách‘ sedí,“ přibližuje Saska své české inspirace.

Hrdina jeho komiksu Hurikán má prasečí hlavu a ve dvou dílech, které zatím vznikly, prý jde o svéráznou opileckou love story „z bufáče“. A i v zamýšlených „epičtějších“ pokračováních prý nebudou typické české „fetiše“ jako povalování se s lahváčem chybět.

Když se ví, jak na to, i s českým lahváčem se tedy lze dostat až do Cannes.