Málokterý světový orchestr je v klasické hudbě stejně zběhlý jako v hudbě současné. Přičemž českého šéfdirigenta měl z nich snad jediný − BBC Symphony Orchestra, který na letošním Pražském jaru dvakrát vystoupí ve Smetanově síni Obecního domu.

Sakari Oramo, který je zde třetím rokem šéfdirigentem po Jiřím Bělohlávkovi, zdůrazňuje neobvyklé zaměření svého tělesa. "Většina orchestrů se zaměřuje na tradiční repertoár, kdežto u nás je to naopak. Klademe důraz na novou hudbu a na klasický repertoár máme méně času," říká.

Oramo se v rodném Finsku učil na housle, na něž dodnes hraje na vysoké úrovni, a několik roků působil jako koncertní mistr Symfonického orchestru Finského rozhlasu. Práci dirigentů tak mohl zblízka sledovat, než se rozhodl, že si ji také zkusí.

Deset let pak působil u anglického City of Birmingham Orchestra, kde rozvíjel svůj zájem o moderní hudbu i o tvorbu britských skladatelů.

"Teď u BBC se často vracím k tomu, co jsem se naučil v Birminghamu. Tehdy jsem byl naprostý začátečník, řídil jsem se převážně instinktem," vzpomíná. "V Birminghamu jsem třeba pochopil, jak formulovat své myšlenky, jak pro ně hudebníky nadchnout."

Oramo si pochvaluje odkaz svého předchůdce a šéfdirigenta z let 2006 až 2012 Jiřího Bělohlávka. Tomu symbolicky vzdá poctu prvním z koncertů na Pražském jaru, kde 25. května zahájí večer Baladou blanickou od Leoše Janáčka. "Je to úžasná skladba, i když pro mě ještě stále nová," tvrdí Oramo.

V následujícím Mozartově Koncertu pro klarinet a orchestr A dur se jako sólista představí Sang Yoon Kim, tedy korejský vítěz loňské soutěže Pražského jara. "Dobře znám jednoho z jeho učitelů, takže jsem o Kimovi slyšel spoustu chvály," podotýká dirigent a upozorňuje, jak je pro orchestr důležité navazovat styky s mladými sólisty. "Kdybychom jim nedávali příležitost teď, za dvacet let nebudeme mít s kým hrát," říká.

země dirigentů

Sakari Oramo je vedle Esy-Pekky Salonena, Jukky-Pekky Sarasteho, Susanny Mälkkiové či Pietariho Inkinena dalším světoznámým dirigentem z Finska, země s pouhými 5,4 milionu obyvatel. "Finové v tomto ohledu mají na koho navazovat," vysvětluje Sakari Oramo a připomíná, jak roku 1969 dirigentskou soutěž Herberta von Karajana vyhrál Okko Kamu. "I pro několik následujících generací finských dirigentů šlo o důkaz, že ve světě lze prorazit."

Program prvního večera završí Beethovenova Pátá, u níž Oramo slibuje čerstvou interpretaci. "Nesmí to být rutina, Pátou je nutné zahrát, jako by se třásla zem," avizuje.

Den nato BBC Symphony Orchestra svůj druhý koncert začne skladbou Traces Remain, kterou pro orchestr složil letos sedmdesátiletý Colin Matthews. "Používá moderní hudební jazyk a přitom odkazuje na Beethovena, Mahlera nebo Sibelia," říká Oramo, podle něhož Matthewsovy kompozice vždy nabízejí způsob, jak v dnešní době navazovat na tradici.

Po zbytek večera už orchestr zůstane u hudby, kterou dobře zná − Bartókova Houslového koncertu č. 2 a Prokofjevovy Páté. I když třeba u té si Oramo nevybaví, kdy ji orchestr v Londýně uvedl naposledy. "Pár let už to bude. Což znamená, že ji zahrajeme, jako by to bylo poprvé."

V Bartókově koncertu se coby sólistka představí mladá ruská rodačka Alina Ibragimovová, která se zaměřuje na starou i moderní hudbu. "Známe se roky. Hraje s neuvěřitelnou lehkostí," podotýká dirigent.

Ten na Pražském jaru naposledy vystoupil roku 2007, kdy v nabité Smetanově síni dirigoval Symfonický orchestr Finského rozhlasu.

"Pamatuji si, že publikum bylo velmi znalé a neobvykle pozorné. Mám na to krásnou vzpomínku," dodává.