V pondělí, přesně dvanáct minut před polednem, se na věži dominující areálu Texaské univerzity v americkém Austinu zastavil čas. Lépe řečeno ručičky velkých hodin. A nehybné zůstaly přesně čtyřiadvacet hodin. Stalo se tak podruhé v historii, a nikoli náhodou. V pondělí 1. srpna to bylo přesně 50 let od tragédie, při které pětadvacetiletý Charles Whitman střelbou právě z univerzitní věže zabil 13 lidí a více než třicet jich zranil. Trvalo přes hodinu a půl, než se ho dvěma policistům podařilo zneškodnit. Zastavené ručičky hodin jsou jedním ze způsobů, jak si Američané půlstoletí starou událost připomínají.

Byla v Americe první svého druhu. A předznamenala půlstoletí "střílejících šílenců", na jehož konci bereme bohužel střelbu na veřejných místech a často právě ve školách v USA jako běžnou, nepřekvapující věc.

Whitmanovo řádění z roku 1966 bylo dlouho tabu, hlavně v samotném Austinu a na univerzitě, kde se odehrálo. Pro ty, kteří byli účastníky a přežili, představovalo trauma, které si nesli v sobě.

Na veřejnosti se o hrůze, již univerzita prožila, prakticky nemluvilo. Tak to aspoň popisuje nový dokumentární film Věž (Tower) režiséra Keitha Maitlanda. Zatím není v širší distribuci, tam by se měl objevit na podzim. Už na jaře si ale odnesl hlavní cenu za celovečerní dokument z festivalu South by Southwest v Austinu. A byl také jedním z nejpůsobivějších snímků promítaných letos mimo soutěž na filmovém festivalu v Karlových Varech.

Filmařům vstup na věž zakázán

Film je působivý ze dvou důvodů. Především proto, že příběh vyprávějí samotní aktéři. Režisér Maitland použil zvukové záznamy pořízené v posledních letech mezi zhruba stovkou pamětníků, dnes většinou sedmdesátníků a osmdesátníků. Jsou to tehdejší studenti, novináři, policisté či například zaměstnanec univerzitního obchodu.

Snímku dominuje osud Claire Wilsonové, tehdy osmnáctileté, která se stala vůbec první obětí, již Whitman zasáhl. Byla v osmém měsíci těhotenství a střela jí pronikla do břicha. Nenarozené dítě zemřelo, Claire přežila. Druhá kulka trefila jejího přítele, kterého milovala a měla se za něj provdat. Ten na místě zemřel. Zraněná, krvácející Claire pak vedle něj ležela 96 minut. Nikdo jí nemohl a nedokázal pomoct, dokud se nepodařilo Whitmana na věži zneškodnit.

Druhý důvod, proč je dokument Věž tak působivý, spočívá ve filmovém ztvárnění. Z větší části je snímek animovaný, a to takzvanou rotoskopickou metodou − původně hraný film je až následně "překreslen" po jednotlivých záběrech.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se