Virtuózní ruský houslista Vadim Repin, který příští středu a čtvrtek vystoupí v pražském Obecním domě, si nepamatuje každou hloupost. Třeba kdy poprvé potkal Pietariho Inkinena, finského šéfdirigenta pražského orchestru FOK. Nebo kde přesně to bylo. "Asi v Londýně nebo v nějakém jiném velkém městě," tápe pětačtyřicetiletý Repin.
Ale vzpomene si alespoň, za jakých okolností se to odehrálo: Repin vyučoval a o devět let mladší Inkinen dorazil jako dychtivý žák. "Studoval tehdy hru na housle. Nevzpomenu si, jestli hrál dobře, ale jako interpret vyzařoval nebývalou sebejistotu," líčí Repin.
Ti dva se nakonec spřátelili. A když se pak Inkinen rozhodl vyměnit houslový smyčec za taktovku, stali se z nich dokonce kolegové. Příští týden je společně poprvé uslyší Pražané. Repin bude ve středu a ve čtvrtek sólistou zahajovacího koncertu nové sezony Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK.
Svým způsobem si tedy prohodí role − teď bude Inkinen dirigovat a houslista Repin se musí řídit jeho pokyny. "Ale nezměnilo se to, že z Pietariho Inkinena stále cítíte neochvějnou jistotu," dodává Repin.
Ne že ten by o sobě pochyboval. Vadim Repin na housle začal hrát v pěti letech. Když mu bylo jedenáct, už měl za sebou první recitály. V pouhých patnácti debutoval ve slavné newyorské Carnegie Hall. A dva roky nato se stal historicky nejmladším vítězem houslové sekce prestižní Soutěže královny Alžběty v Bruselu.
Tehdy Repin zahájil mezinárodní kariéru, jež trvá dodnes. Akorát že nyní už má pověst špičkového a vyhledávaného komorního hráče, jenž vystupuje s hvězdami typu violoncellisty Mischy Maiského či klavíristů Lang Langa nebo Marthy Argerichové.
Ten Pietari Inkinen? Ten je jedním z mnoha skvělých dirigentů narozených ve Finsku. Své rodiště už v programu pražského FOK zhodnotil v minulé sezoně, kdy se ujal vedení orchestru. Není tedy nikterak překvapivé, že příští týden s Repinem v Obecním domě uvedou Koncert pro housle a orchestr d moll finského skladatele Jeana Sibelia.
Společně už to takhle několikrát udělali − naposledy vloni na takzvaném Transsibiřském festivalu kultury, který Repin relativně nedávno založil v Novosibirsku, svém rodišti, ležícím zhruba tři tisíce kilometrů východně od Moskvy.
Když měl Sibeliův Houslový koncert roku 1904 premiéru v Helsinkách, dočkal se špatného přijetí. Skladatel ale dílo později přepracoval, zlehčil obtížný sólový part. A dnes tento koncert patří k základům houslového repertoáru na celém světě.
"Je to kompozice, na níž lze ukázat houslovou techniku. Velmi náročná na interpretaci, ale pokud se vám povede, naplní vás velmi uspokojujícím pocitem," popisuje Repin a líčí, čím přesně je Sibeliovo dílo obtížné. "Musíte vyjádřit spoustu emocí a přitom odvést špičkový výkon i po technické stránce," říká houslista, ale vzápětí to trochu zlehčuje, protože pro housle "vlastně žádné lehké skladby stejně neexistují".
Sibeliova skladba má zajímavou historii: na obou jejích premiérách účinkovali čeští rodáci − poprvé to byl v Helsinkách houslista Viktor Nováček, na druhé premiéře v Berlíně, již dirigoval Richard Strauss, byl sólistou Karel Halíř.
Příští středu a čtvrtek se nejvíc pozornosti v Obecním domě bude upírat na Repina. Možná ne právem, protože výzvu prý skladba představuje také pro dirigenta. "Jen málokterý dirigent umí Sibeliův Houslový koncert d moll uchopit tak, jak je třeba. Proto ho nesmírně rád hraji právě s Pietarim Inkinenem," tvrdí houslista, podle něhož dirigent skladbu zná "od A do Z" a v jeho provedení je nesmírně inspirativní.
Vadima Repina slyšeli Pražané naposledy před dvěma roky na festivalu Dvořákova Praha. Tehdy hrál komorní hudbu s českými muzikanty a vystoupil také jako sólista s Velkým symfonickým orchestrem P. I. Čajkovského z Moskvy. "Vzpomínám na Prahu jako na jedno z nejkrásnějších měst na světě. Velmi evropské, a přesto má v sobě východního ducha," dodává houslista.
