Nejdřív ta dobrá zpráva: ve středu se do Prahy vrací jeden z nejtalentovanějších a nejuvědomělejších houslistů světa Gidon Kremer. Na festival Dvořákova Praha lotyšský rodák přiveze věhlasný komorní orchestr Kremerata Baltica, jejž vede od roku 1997, a německou houslistku korejského původu Claru-Jumi Kang.

Špatná zpráva je, že nebude uveden Kremerův aktuální projekt kombinující Schumannovu a Stockhausenovu hudbu s díly syrského sochaře Nizara Aliho Badra. "Ten projekt ilustruje, jak hudbou vyjadřuji emoce a zároveň se obracím k současnosti," říká v rozhovoru pro HN Kremer.

Přesto bude středeční vystoupení v Rudolfinu pestré. Začne krátkou skladbou Kremerova krajana a spolužáka Georgse Pelecise. Houslista ji nedávno uvedl při premiéře na festivalu svého souboru v lotyšské Jurmale. "Georgsova hudba je zdánlivě jednoduchá, ale vždy nabitá silnou myšlenkou," poznamenává houslista.

Následovat bude Dvořákova skladba Nokturno H dur pro smyčcový orchestr, jež houslista miluje "pro jeho úžasně romantickou atmosféru", jak říká.

"Dvořákův houslový koncert byl kdysi jedním z prvních, které jsem hrál s orchestrem," vzpomíná Kremer, podle něhož Dvořák uměl ojediněle "vyjádřit svoji duši hudbou, něco, nač tolik současných skladatelů zapomíná".

Kremer vždy obdivoval i argentinského skladatele Astora Piazzollu. V devadesátých letech poprosil ruského komponistu Leonida Desjatnikova, aby mu napsal nové aranžmá skladby Cuatro Estaciones Portenas, což byla Piazzollova tangová variace na Vivaldiho Čtvero ročních dob.

"Z té kompozice se stala jakási navštívenka mého souboru Kremerata Baltica," vysvětluje houslista, který skladbu ve středu uvede v Praze.

Vystoupení završí Concerto grosso č. 1 skladatele Alfreda Schnittkeho. "Roku 1977 jsem měl to štěstí, že jsem ho mohl uvést při premiéře," připomíná Kremer kompozici, v níž se ve středu pražskému publiku představí houslistka Clara-Jumi Kang.

"Udělala na mě dojem v poslední Čajkovského mezinárodní soutěži," vysvětluje Kremer. Letos s ní chystá ještě několik vystoupení.