Prostranství před Čankajškovým památníkem v tchajwanské metropoli Tchaj-peji zeje prázdnotou. Pár hloučků se prochází po náměstí spartakiádních rozměrů, jemuž dominuje budova s typicky asijskou prohnutou střechou. Uvnitř je vidět obří sedící socha generála, jenž sem na Tchaj-wan prchl se svými nacionalisty poté, co je roku 1949 v čínské občanské válce porazili Mao Ce-tungovi komunisté.

Tu se náměstí maličko zaplní. Přijelo pár autobusů s turisty z komunistické Číny, nacházející se zhruba sto padesát kilometrů západně od tchajwanských břehů. Jsou hluční, pořizují si selfíčka, pohybují se v semknutých skupinách. Jen jedno dítě jim uteče, aby rozehnalo hejno holubů.

Turisté se přišli podívat na sochu člověka, o němž se učili, že je nepřítelem "čínského lidu". Což je účelová lež, Čankajšek byl především nepřítelem komunistů. A po jeho smrti v roce 1975 se vlády na Tchaj-wanu ujal jeho syn, jenž tu zavedl demokracii a svobodu slova, tedy vše, co pekingští komunisté ve své zemi brutálně potírají.

Památník patří mezi obvyklé body programu čínských zájezdů. Z hlediska mnohých Tchajwanců tu je ale dnes problém. Ne snad v tom, že by se tu turisté chovali neuctivě, nýbrž že jich je méně než dřív. Po lednovém zvolení prezidentky Cchaj Jing-wen a nastolení asertivnějšího kurzu vůči pevninské Číně se Peking rozhodl ostrov potrestat. O polovinu zmenšil své kvóty na počet občanů, kteří smějí Tchaj-wan navštívit. Místo čtyř milionů ročně jich tak letos budou miliony pouze dva. Turistický průmysl na ostrově chřadne, šéfové autobusových společností vyzývají k protestům v ulicích.

Jang Pcho-s'ang je osmadvacetiletým studentem marketingu. Pracuje v budově Tchaj-pej 101, kdysi nejvyšším mrakodrapu naší planety. Ve vyhlídkovém 91. patře více než pětisetmetrové stavby, jež svým vzhledem připomíná stonek bambusu, prodává Yang vstupenky do křesel, kde lze vstoupit do virtuální reality, jen co si nasadíte speciální brýle. Pracuje tu šest hodin denně a za hodinu si vydělává 125 tchajwanských dolarů, tedy asi sto českých korun. Za měsíc si přijde na 15 tisíc dolarů.

"Pět tisíc z toho jde na nájem, moc mi nezůstane," říká Jang a dodává, že po úbytku čínských turistů je těžké najít práci. "Snažím se získat pracovní povolení do Austrálie, tam bych si jako turistický průvodce vydělal více," podotýká. Vyhlídkové patro nabízí hezký pohled na metropoli, propojenou sítí důmyslně nad sebou vybudovaných rychlostních silnic. Z výšky jsou vidět tisíce skútrů, jak se proplétají mezi auty. Přísné spalinové regule zabraňují tomu, aby se Tchaj-pej dusila ve smogu.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se