Tenhle Santa chodí jen jednou za třináct let. Ani za takovou dobu však na něj nelze zapomenout. Jeho nejoblíbenějším dárkem je whisky, ale naděluje ji výhradně sobě, nebo spíš do sebe. Film Santa je úchyl napadl v roce 2003 s drzostí a bezostyšností notorika všechny zažité představy o pravé vánoční pohodě a letos je tu zas. Jenže snímek Santa je pořád úchyl, který dnes vstupuje do kin, zapomněl, že nelze dvakrát močit do stejného santovského kostýmu.
Zdánlivě zvrácený nápad produkovat film o opilém Santovi a malém elfím pomocníčkovi, který se ho snaží udržet na nohou, měli tehdy bratři Coenové. Když jim scenáristé John Requa a Glenn Ficarra přinesli hotový scénář na základě jejich námětu, přepsali Coenové dialogy svým typickým způsobem. Tedy i z nejobyčejnější repliky vytvořili peprnou průpovídku.
A když režisér snímku Terry Zwigoff v tom scénáři připsal pár scén s potřebnou dávkou lidského tepla, ale bez cukrkandlového sentimentu, vznikl poměrně křehký útvar, který uměl nemožné: zahřát i urazit zároveň.
Proč ten dlouhý exkurz do minulosti? Aby bylo zřejmé, že film Santa je úchyl tehdy díky souhře osobitých tvůrců a zázraku, jaké se dějí jen o Vánocích, vybalancoval polohu, v níž Santové klidně mohou močit na podlahu obchodního domu, který mají v plánu vykrást. A přesto zůstanou lidskými bytostmi, a ne karikaturami z filmového žánru pro puberťáky.
Pod stromeček úchyla
Druhý díl se sice opět opírá o ústřední hereckou dvojici Billyho Boba Thorntona coby neřestného Santy a Tonyho Coxe v roli podobně zkaženého, ale méně nasávajícího liliputa, jenže za kamerou se vše změnilo.
Scénář se i tentokrát pokouší prolomit hranice korektnosti, i ty, na které jednička zapomněla. Santa, občanským jménem Willie, opět bydlí na dně sklenky, a když se rozhodne skoncovat se vším s pomocí pevného provazu, nečekaná návštěva a o poznání méně pevné ukotvení větráku ve stropu mu zachrání život.
Malý, slovy filmu "totálně retardovaný" chlapec z prvního dílu, který si Santu tak oblíbil, vyrostl, ale i v jednadvaceti letech má blonďaté kudrlinky a bezelstný pohled na svět. Santovi přinesl nabídku od bývalého parťáka. Co na tom, že vypočítavý "elf" se ho minule pokusil zabít, venku čeká vánoční charita, kterou je třeba vyloupit, a takové pozvání se neodmítá.
Santa je pořád úchyl
Režie: Mark Waters
Distribuce Bioscop, česká premiéra 1. prosince
A tak Santa už zase souloží s vnadnými ženami, opřený o vánoční stromek v pouliční prodejně, bije kolegy v červených kostýmech s bílými plnovousy a užívá si dalších radostí života kriminálníka a alkoholika. Režisér Mark Waters a nový scenáristický tým však vytvořili film, který vypadá přesně jako předchozí popis. Jako sada bezduchých pokusů vyždímat z jedničky, co se dá.
Chybí tu dohled i nadhled bratří Coenů i citlivé oko režiséra Zwigoffa, který měl tehdy za sebou posmutnělý filmařský debut, adaptaci skvělého nezávislého komiksu Daniela Clowese Přízračný svět. A trochu těch pocitů osamělosti a nesentimentální, leč tíživé melancholie z debutu přenesl i do snímku Santa je úchyl.
Nic podobného se ve "dvojce" neděje. Scénář se nepokouší postavy charakterizovat, pouze se náhodně přepínají z polohy "nadávající hulvát" do módu "i staří kriminálníci podléhají citům". Do party přibyla Santova matka, která mu odmala "láskyplně" říká Hovňousi. A byť jí stejně jako synkovi lze připsat několik spontánních a legračních průpovídek, film nakonec její roli zcela nesmyslně pohřbí.
Český název snímku, v originále lakonicky nazvaného Bad Santa 2, tentokrát sedí. Tak jako píseň s refrénem Průša je úchyl od Lou Fanánka Hagena i druhý santovský snímek svým naturelem patří do čtvrté cenové. A stejně jako ta kdysi známá "odrhovačka" je přízrakem minulosti, do níž se nelze vracet. Santa je sice pořád úchyl, ale nikoho už to nedojme.
Pod stromeček úchyla
