České poezii letos chyběl silný básnický debut, zato vyšla podstatná díla již zesnulých autorů.

Na akci nazvané První bilance, kterou každoročně pořádá pražský Ústav pro českou literaturu při Akademii věd, to tento týden řekla literární historička Iva Málková, když se ohlížela za novými básnickými díly.

Málková avizovala, že letos přečetla zhruba 80 sbírek. Obecně konstatovala, že od 90. let platné rozlišování poezie na spirituální, každodenní a fantaskní linii již na současnou tvorbu nelze aplikovat.

„To, co naplňuje letošní poezii, je jakýsi návrat k poetikám, básnickým prostředkům a výrazům předcházejícího období,“ míní Málková.

Ta z konkrétních děl zdůraznila posmrtně vydanou sbírku Inky Machulkové nazvanou Barvy. „Na jednu stranu jsou tu věci, jež již byly stokrát vysloveny, na stranu druhou potřeba se na konci života ohlédnout a ještě něco vyslovit o životě, lásce či blížící se smrti,“ řekla Málková, podle níž autorčina síla tkvěla v pointách.

Machulková, která zemřela předloni v březnu, v 60. letech patřila k autorskému kruhu pražské kavárny Viola. První sbírky vydala ještě před odchodem do exilu v Mnichově, po revoluci její tvorbu publikovaly literární časopisy či v poslední dekádě nakladatelství Host a Dybbuk.

Podobně silný dojem si historička Málková odnesla z posmrtné sbírky Fastfood autora Milana Kozelky, který při svých performance dokázal dráždit i provokovat, jak řekla. „Nevím ale, nakolik jsou ty knihy a provokace nadčasové, zda budou stejně promlouvat i za deset let,“ podotkla Málková.

Ta v případě Kozelkovy poslední sbírky vyzdvihla „zábavnost smíšenou s nesnesitelností a nekorektností, kde paradox, absurdita a vulgarita dráždí“.

Kozelka, který zemřel také předloni, vydával v samizdatu, organizoval performance nebo se podílel na vzniku landartového umění. Po revoluci vyučoval a pracoval v nakladatelském provozu, ve svých posledních sbírkách glosoval český kulturní provoz, aktuální politické kauzy či popisoval outsidery žijící na okraji americké společnosti.

Z posmrtných děl na První bilanci padla pochvalná zmínka také o Stanislavu Špačkovi, jenž zesnul v prosinci 1999. Z jeho pozůstalosti nakladatelský redaktor Martin Stöhr letos sestavil sbírku Noční hráč.

Mezi letošními českými básnickými debuty prý Iva Málková postrádala silnou ženskou výpověď. Ve své tezi zmínila prvotinu Jiřího Feryny nazvanou Před setřením, jejíž slova „obsahují tajemství a umí to slovo posadit tak, že se rozkrývá v nových významech“.

Matěj Lipavský, který svoji debutovou sbírku Nika doprovodil vlastními linoryty, podle historičky okouzluje jednotlivostmi.

Jan Škrob pak ve sbírce Pod dlažbou projevuje „potřebu bojovat proti nevšímavosti a lhostejnosti, byť pořád prostřednictvím prázdných gest“, konstatovala Málková.

Ta během úterního večera dále vyjmenovala a charakterizovala deset podle ní pozoruhodných letošních sbírek například od Ireny Douskové, Martina Vopěnky, Ivana Wernische či Jaromíra Typlta.

S dalšími řečníky večera se historička neshodla jen na sbírce Les autorky Jitky N. Srbové, která podle ní verše pouze lehce nahazuje a příliš násilně pracuje s přesahem. „Mě to vždy vykolejovalo u čtení. Ani studenti mi na tuto sbírku nepřinesli jiný pohled,“ pravila Málková.

Výhradně o Srbové naopak ve svém krátkém vystoupení hovořil pracovník ústavu a literární vědec Karel Piorecký. Les označil za nejsilnější básnickou sbírku roku.

„Pro mě Les představuje orgie dění významu,“ pravil Piorecký a zdůraznil autorčinu schopnost vytěžit jednoduchý základní obraz a napěchovat jej významy, „celé to rozhýbat“, jak řekl. „To tu jinde letos nevidím a dlouho jsem nic takového nečetl,“ dodal Piorecký.

Ten dále soudí, že současní básníci obohacují popisnou deskriptivní lyriku o mytizování každodennosti. „To vidím také u Srbové. Není to imaginativní svět odstřižený od světa, v němž žijeme, nýbrž svět transformovaný,“ dodal.

Sbírka Jitky N. Srbové se umístila také na druhém místě v interním hlasování členů Ústavu pro českou literaturu.

Ti za nejsilnější letošní dílo označili sbírku Probouzení básníka Miroslava Topinky. Příznivě ohodnotili také sbírku Ingrid Artezz nazvanou Mozaikaizen, dále Obvyklé hrdinství Tomáše Gabriela a Víkend v jakémsi Švýcarsku od Víta Janoty.