Příjmení Rockefeller člověku ve Spojených státech otevírá dveře prakticky ke všemu. Jeho nositelka a reprezentantka čtvrté generace jedné z nejbohatších amerických rodin se ho ale krátce po dvacítce dobrovolně vzdala. Dcera finančníka Davida Rockefellera Peggy začala v sedmnácti letech jezdit na prázdniny do chudinských brazilských čtvrtí dělat výzkumy a pomáhat. Poté, co ji tu honili reportéři, aby udělali reportáž o Rockefellerově dědičce, která jezdí dobrovolně za bídou, nechala si přepsat příjmení na Dulany. Vybrala si ho po matce, s níž přitom měla v dětství komplikovaný vztah − již dříve uvedla, že měla pocit, že jí chyběla mateřská láska.
Věděla, že její kariéra se nemusí a nebude odehrávat v bankovním ani ropném byznysu, ale v pomáhání. Chtěla tak předejít dalším incidentům. Jméno Dulany je dnes v USA už podobně zvučné jako Rockefeller. Patří ke světové špičce ve filantropii a dárcovství podobně jako třeba jména Gates či Buffett. "Vybudovala jsem si svou vlastní identitu," říká Peggy Dulany v rozhovoru pro HN a pro letošní magazín TOP ženy Česka. Vybudovala si ji spolu s neziskovou organizací Synergos, která propojuje filantropy ze 150 zemí světa a koordinuje různé dobročinné programy. Organizace sahá i do Česka, kde spolupracuje s jednou bohatou rodinou. Tu si ale přeje udržet v anonymitě.
HN: Už váš dědeček a prapradědeček byli filantropové. Má k filantropii a pomáhání dnes blíž žena, nebo muž?
Myslím, že to záleží na dvou věcech: na tom, kdo se stará o peníze, a na tom, kdo má otevřenější srdce, kdo více prožívá emoce a vášně. V tom prvním případě pořád platí, že to jsou častěji muži. V tom druhém se to obecně dá říct spíš o ženách. V západním světě přibývá žen, které dávají peníze na dobročinnost. A to nutně nemusí znamenat, že jde o bohaté ženy. Je dokázáno, že ty chudší dávají pryč větší část svých příjmů.
Dcera Davida Rockefellera, dlouholetého šéfa a předsedy americké banky Chase Manhattan Bank, dnes JPMorgan. Vystudovala pedagogiku na Harvardu a sociální práce. Začala jezdit do Brazílie zkoumat důvody chudoby a pomáhat a u těchto aktivit už zůstala. Dlouho učila v Massachusetts handicapované děti. V roce 1986 založila neziskovou organizaci Synergos, na niž jsou dnes napojeni filantropové z celého světa. Její otec jí i přes svůj vysoký věk (101 let) pomáhá. Časopis Forbes a Fortune řadí Peggy mezi 400 nejvlivnějších lidí světové filantropie.
HN: Vy sama jste vyrůstala v bohatství. Kdy a jak nastal ten moment, který vedl k rozhodnutí, že chcete pomáhat dalším lidem?
Nestalo se to v jednu chvíli. Celá moje rodina už historicky pomáhala lidem a zlepšovala svět. Nemuselo nutně jít vždy jen o pomoc lidem. Každý dělá něco. Už od dětství jsem hledala cestu, kde mohu být užitečná. Pak jsem si prosadila svoji brazilskou zkušenost. Mezi sedmnácti a jednadvaceti jsem jezdila do Brazílie, neměla jsem tam jasné poslání a cíl. Ale vidět lidi žijící v bídě bylo v tomto ohledu velkou motivací.
HN: Co jste se tam naučila?
Že lidem tam nechybí motivace a vůle dostat se z nuzných poměrů. Ale chybí jim kontakty a cesta ke vzdělání, k informacím a přístup k práci. Mně pak trvalo dalších dvacet let, než jsem si ve svých 41 letech uvědomila, že pomáhání není jen o penězích, ale o tom dát dohromady lidi, kteří budou schopni určité problémy vyřešit.
HN: Žila jste přímo v rodině v chudinské favele. Jak vás přijali?
Rodina, s níž jsem trávila čas, už byla na takové návštěvníky připravená. Měla například pokoj navíc, což ve favele moc rodin nemá. Myslím, že to pro ně nebylo tak těžké.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi