Do pozdně renesančních Benátek v době karnevalu diváky zavede nová inscenace opery La Gioconda od Amilcara Ponchielliho, která měla světovou premiéru roku 1876.
Národní divadlo Brno ji teď poprvé ve své historii uvede tuto sobotu 4. února v režii Tomáše Pilaře a hudebním nastudování Jaroslava Kyzlinka.
La Gioconda je pouliční zpěvačka, jejíž jméno znamená "veselá". Pod rozesmátou maskou ale skrývá smutek tragické lásky.
Také další postavy, jejichž osudy se v opeře protínají, skrývají pravou tvář. Režisér Pilař proto v inscenaci pracuje s motivem masek.
"Každá z postav vystupuje sama za sebe a zároveň vystupuje za někoho, za koho prostě v dané společnosti vystupovat musí. Právě charakter karnevalu s maskami fyzickými se prolíná s motivem těchto masek metaforických," uvedl Pilař.
Režisér navrhl scénu tvořenou osmi obřími segmenty inspirovanými dobovou architekturou, které se opakovaně přeskupují.
Pilaře při práci na inscenaci inspirovala také renesanční mystika, dobové tance či výtvarný projev malíře Caravaggia.
Opera La Gioconda zavede brněnské diváky do karnevalových Benátek, režisér pracuje s motivem masek
Titulní roli nastudují Iveta Jiříková a Csilla Borossová, obě poprvé v kariéře.
"Trochu jsem musela bojovat s temperamentností Giocondy, která mi není úplně vlastní. Co se týká pěvecké náročnosti, je tam hodně střední a nízké polohy, která není pro soprán úplně typická, to bylo asi to nejtěžší," řekla Jiříková.
Po hudební stránce je La Gioconda výpravným dílem. Obsahuje velké party pro všechny hlasové obory od sopránu po bas. V opeře zní barkarola, slavnostní i církevní sbory, obsahuje velkou baletní scénu. Do kontrastu k výpravným scénám Ponchielli postavil hudebně intimní momenty.
Opera La Gioconda zavede brněnské diváky do karnevalových Benátek, režisér pracuje s motivem masek
