Je to pěkná potvora. Rosomáka, v angličtině wolverine, byste ve volné přírodě potkat nechtěli. Popudlivá šelma by si to s vámi rychle vyřídila. Ještě nebezpečnější je komiksová postava stejného jména, kterou celých 17 let hrál australský herec Hugh Jackman. Toho naopak potkat chcete, protože k mutantovi s kovovými drápy rozsévajícímu smrt má sympatický Australan velmi, velmi daleko.

Jackman se nyní se svou filmovou postavou, která ho vynesla mezi nejslavnější herce planety, loučí. Poprvé se jako Wolverine objevil na plátně v roce 2000, jeho poslední film Logan vstoupil do kin letos v březnu. Na rozdíl od některých předchozích snímků ze série X-Men uspěl nejen u fanoušků, ale i u kritiků.

Píše se rok 2029, Wolverine je starší a unavenější, přivydělává si jako řidič na mexické hranici a do toho se stará o senilního vůdce mutantů v podání Patricka Stewarta. Klidu si dlouho neužije, protože se samozřejmě objeví proradný padouch a malá mutantí holčička, která je stejně divoká jako Wolverine za mlada.

Celé to má westernový nádech a je to vůbec první film ze série, který si vysloužil u amerických distributorů rating R, tedy "nevhodné pro děti do 17 let". Akční scény jsou tvrdší, krev teče proudem, pro nadávku se nejde daleko.

"Byl to takový dárek pro Wolverinovy fanoušky. Hrál jsem ho 17 let, ale až s tímto filmem jsme se dostali na dřeň postavy. Společně s režisérem Jamesem Mangoldem jsme chtěli vytvořit takový snímek, že až za námi přijdou vnoučata a budou se ptát, na jaký film ze série se mají podívat, tak by to byl právě tenhle," říká osmačtyřicetiletý herec v salonku hotelu Ritz Carlton, kde se potkáváme během filmového festivalu Berlinale.

Na nose má přitom čerstvou náplast po odstranění karcinomu kůže. Nezhoubný nádor mu lékaři odstranili z tváře již pošesté. Jackmanovi to však ani náhodou nezabrání ve focení selfíček s fanoušky.

"Není to životu nebezpečné. Lidé z toho dělají zbytečné drama. Jako děti jsme se nemazali, vždycky jsme se spálili, dvakrát třikrát se celí sloupali a nijak to neřešili. Vlastně to byla jen otázka času, kdy si to vybere svou daň," krčí rameny. "Mažte se a choďte na prohlídky," dodává.

Hugh Jackman (48)
jarvis_58e373bc498e6cb2e185d681.jpeg

Narodil se v Austrálii, ale oba jeho rodiče pocházeli z Velké Británie. Na divadelním jevišti se objevoval již ve školních představeních, například i ve hře Václava Havla Vyrozumění. Po studiu oboru komunikace se na univerzitě v Perthu věnoval herectví. Poté působil v muzikálech v australských divadlech. Mimo kontinent na sebe poprvé upozornil v roce 1998 v muzikálu Oklahoma! v londýnském West Endu. O dva roky později zaplnil kina po celém světě jako Wolverine ve filmu X-Men. Zahrál si však i v romantickém filmu Kate & Leopold s Meg Ryanovou nebo ve sci-fi Fontána režiséra Darrena Aronofského. Mezi jeho nejlepší výkony patří i role otce pohřešované dcery ve filmu Zmizení nebo Jean Valjean ve filmové verzi muzikálu Bídníci, za kterou získal Zlatý glóbus a nominaci na Oscara. Se svou manželkou Deborrou-Lee žije v New Yorku, kde vychovávají dvě adoptované děti – Oscara a Avu.

Zdravotní problémy mu nikdy nezabránily v důkladné přípravě na roli Wolverina. Jackman se musel pro každý film proměnit ve svalnaté monstrum a pak pracně nabrané svaly podle potřeby zase rychle shodit. Pro fitness komunitu se stal vzorem a na internetu najdete stovky zaručených návodů, jak vypadat stejně jako on.

"Wolverine je nesmírně umanutý − pohání ho vztek a dokáže ho využít ve svůj prospěch. Když ho hraju, tak vzteklý nejsem. Ale štve mě před začátkem natáčení, když musím dodržovat šílený režim, kdy jíte 6000 kalorií denně a zvedáte 150 kilo na benchpressu. Takže jsem rád, že si konečně budu moct po těch letech dát s dětmi k snídani palačinky," usmívá se.

Jaké to je, loučit se s postavou, kterou jste hrál tak dlouho?

Natočil jsem s Wolverinem osm filmů, Logan je devátý a měl jsem takový pocit, že je načase mu říct sbohem. Chtěl jsem to udělat pořádně a natočit ten poslední film jinak než předchozí, což se povedlo. Bylo to těžké rozhodnutí, ale věřím, že správné.

Co mám udělat pro to, abych měl takové tělo jako vaše postava Wolverina?

Hodně cvičit a taky hodně jíst, aby měly svaly z čeho růst. Nejde jen o fyzický trénink, ale hodně záleží i na jídle. Musíte jíst ty správné věci v ten správný čas a nedovolit si žádné odchylky. Jídlo je základ − 70 procent vzhledu je jídlo a 30 procent cvičení.

A co jí takový Wolverine, když trénuje na další film?

Hlavně hodně kuřete! Během těch let jsem snědl tolik kuřecího, že jsem se pak na něj ani nemohl podívat. Většinou jsem musel sníst až sedm kuřecích prsou denně a k tomu na střídačku nějaké další bílkoviny jako ryby nebo zeleninu. A vyplatí se jídlo si hlídat. Je totiž mnohem lepší zůstat v dobré kondici než se do ní pořád dostávat.

Jak často jste musel do posilovny?

Každý den. Vstával jsem v půl čtvrté ráno. Strávil jsem dvě hodiny v posilovně a pak si dal ještě hodinu během dne. Snažil jsem se jít až na hranu toho, co zvládnu. Dal jsem si na začátku takové předsevzetí, že v každém dalším filmu s Wolverinem budu vypadat líp než v tom předchozím. Bral jsem to jako výzvu a vědomí, že v kině bude vaše tělo na obrovském plátně, byla ta nejlepší motivace.

Hugh Jackman (48)
Foto: archiv distributora

Připravoval jste se nějakým zvláštním způsobem na scény "nahoře bez"?

Zhruba měsíc dopředu. Všechno bylo přesně načasované právě na ten den. A řeknu vám jeden zaručený trik: pít předtím velké množství vody, třeba až deset litrů denně, a pak 36 hodin před natáčením nepít vůbec. Tělo se najednou začne rychle odvodňovat, váha jde dolů a svaly se lépe vyrýsují. Nikomu bych to ale nedoporučoval, tělo je v podstatě v šoku a bolí vás neuvěřitelným způsobem hlava.

Jak jste si udržoval režim, když jste natáčel jiný film?

To na tom bylo to nejtěžší. Když jsem se připravoval na Bídníky, musel jsem i tak jíst sedmkrát denně a k tomu ještě cvičit. Každý den jsem vstal, nalačno si dal 45 minut kardio tréninku, pak jsem snídal, šel zase do posilovny, pak hlasové cvičení a po obědě zase do posilovny. Zvlášť obtížné to bylo v době, když jsem k tomu hrál ještě na Broadwayi v muzikálech. Při tanci rychle ztrácíte svalovou hmotu. Tělo je neuvěřitelně efektivní a svaly, které k tanci nepotřebuje, rychle odbourává.

Dočetl jsem se, že za roli Wolverina vlastně vděčíte Russelu Croweovi…

Dá se to tak říct. Russel tu roli odmítl a režisérovi doporučil právě mě. Byla to od něj jedna z nekrásnějších a nejvelkorysejších věcí, co může jeden herec pro druhého udělat. A taky mi přenechal roli ve filmu Austrálie. Jsme přátelé a několikrát jsem mu volal o radu, je to takový můj mentor. A pak jsme se konečně potkali na place v Bídnících, což bylo naprosto skvělé. Velcí herci mají ten dar, že vedle nich také vypadáte a hrajete skvěle. Russel je přesně takový.

Kdy jste si naplno uvědomil, že jste herec?

V roce 2003, když jsem hrál v muzikálu The Boy from Oz.

To je relativně nedávno.

Hraní jsem vždycky miloval, ale do té doby jsem si nemyslel, že bych se tím mohl opravdu živit. Původně jsem přemýšlel o právu, ale pak jsem vystudoval komunikaci. Dlouho mi trvalo, než jsem došel k tomu, že svou kariéru budu směrovat k herectví. A až na tom jevišti před čtrnácti lety jsem si uvědomil: "Jo, tady jsem doma. Pro tohle jsem se narodil."

Velcí herci mají ten dar, že vedle nich také vypadáte a hrajete skvěle.

Nebyli rodiče zklamaní z toho, že jste se dal na nejistou hereckou dráhu?

Můj táta byl osvícený člověk, i když to podle jeho životopisu moc nevypadá. Dělal účetního v PricewaterhouseCoopers. Byl hodně přísný a opatrný na peníze. Ale nikdy nešetřil na vzdělání. Vždycky mi radil: "Musíš milovat to, co děláš, protože tě to bude stát hodně sil a času." K tomu, že se chci stát hercem, měl jedinou výhradu. Myslel si, že jsem na to moc citlivý. Že nezvládnu všechna ta odmítnutí a kritiku, kterou si musíte při castingu projít.

Ale nakonec jste to zvládl, ne?

Ano, i když to bylo občas hodně těžké. Ale zase mi pomohla slova mého otce: "Když si v něčem nejsi jistý, tak si to pořádně nastuduj." Tak jsem studoval herectví čtyři roky. Hned na začátku mi přitom nabídli roli v tehdy oblíbené soap opeře − smlouvu na dva roky za dobré peníze. Šel jsem za tátou pro radu, ale ten mi řekl, že se musím rozhodnout sám. Přemýšlel jsem o tom, chtěl jsem se v budoucnu ucházet o role v Královské shakespearovské společnosti, na Broadwayi, v Hollywoodu. Kdo by mě na takové castingy vzal po dvou letech v nějakém plytkém seriálu? Takže jsem to odmítl. Tátovi se, myslím, tehdy hodně ulevilo.

Začínal jste v muzikálech. Vzpomínáte si na svůj první casting?

Je to trochu zvláštní, protože já jsem se nikdy nepovažoval za bůhvíjakého zpěváka. Můj první casting byl pro muzikál Kráska a zvíře. Něco jsem zazpíval a šéf castingu to úplně sepsul. "Tohle už nikdy nezpívej, vůbec to nesedí k tvému hlasu. Běž na hodiny zpěvu a za měsíc se vrať." Naštěstí jsem ale ještě předtím přečetl svůj text a viděl jsem na nich, že se jim líbím. Takže když jsem se vrátil, tak mi tu roli dali. Možná jsem jediný muzikálový herec, který kdy dostal smlouvu s dodatkem, že musí pravidelně docházet každý týden na hodiny zpěvu. Najednou jsem měl osm představení týdně a na zpěv chodil celý rok. Po takové době by se zpěvák stal snad z každého. Ale dodnes se mi vždycky uleví, když dozpívám a vím, že jsem to nezvoral.