Co se stane, když filozofa Derridu roztrhají psi? Laurent Binet napsal skvělý intelektuální thriller

Francouzský spisovatel Laurent Binet o sobě dal výrazně vědět hned svým románem HHhH – za knihu volně inspirovanou operací Anthropoid dostal Goncourtovu cenu za první román. Kritiky i čtenáře zaujal vypravěčskou suverenitou, invencí i postřehy o povaze románu obecně.

Metatextové motivy i česká stopa (přes Pražský lingvistický kroužek) se objevují i v jeho druhém románu Sedmá funkce jazyka. Ten vyšel ve Francii v roce 2015, do češtiny ho teď výborně převedla Michala Marková, jež též knihu opatřila několika základními vysvětlivkami. Petr A. Bílek pak dodal informačně bohatý a záslužný doslov. Obojí mnozí čtenáři jistě uvítají, neboť Sedmá funkce jazyka je román postavený na odkazech.

Je třeba ale zdůraznit, že referencemi se kniha nevyčerpává. Jde sice o intelektuální thriller, ale Binet je dostatečně zručný vypravěč, aby čtenáře zaujal i tehdy, pokud dotyčný nezachytí všechny narážky a vtípky.

Pokud je zachytí, bude se bavit královsky – spisovatel rozhodně netrpí přehnanou úctou k osobám francouzského intelektuálního života a jeho smysl pro humor je osvěžující.

Tak například pompézní filozof Bernard Henri-Lévy, proslulý byronovskou vizáží a luxusní bílou košilí vždy s rozhalenkou, se maskuje tím, že si projednou vezme černou košili. Večírek pařížské intelektuální elity se zvrtne a psychoanalytička Kristevová vzplane lesbickou vášní k čínské návštěvnici. Lacanova milenka dráždí nohou pod stolem Henri-Lévyho a senilní Lacan doprovází nesmyslnou debatu hýkáním.

O co v tomto textu na pomezí konspiračního thrilleru a grotesky vlastně jde? O nic menšího než o klíč k moci, který se skrývá v jazyku. Kniha je vlastně klíčem k tajemství jazyka, návodem k jeho ovládnutí.

Celý příběh začíná smrtí Rolanda Barthese, kterého srazí dodávka, když se vrací z oběda s prezidentským kandidátem Mitterrandem v ulici Blanc-Manteux (ano, přesně v té, o které zpívá Juliette Gréco ve slavné písni otextované Jeanem-Paulem Sartrem).

Jeho protikandidát, stávající prezident Giscard d’Estaing, vytuší v nehodě příležitost, jež by mohla jeho soka diskreditovat, a nechává nehodu vyšetřit. Ukazuje se, že smrt Rolanda Barthese skutečně nešťastná náhoda nebyla a že slavný kritik je jen první obětí války o tajemství jazyka. Tou je ona titulní sedmá funkce jazyka, již definoval Roman Jakobson – ruský lingvista, jeden z členů Pražského lingvistického kroužku a později emigrant ve Spojených státech.

Do hry vstupují intelektuálové, které Binet vykresluje jako někoho, komu nebyla cizí touha po moci, a též politici a zpravodajské služby. Asi nejpůsobivější je způsob, jímž Binet kombinuje scény jak vystřižené z komiksu se scénami z reálné historie.

Přitom právě to, co se jeví jako nejvíc přitažené za vlasy, se zakládá na skutečnosti: automobilová honička v ulicích Paříže je citací z filmu, bulharští agenti vraždící jedem v deštníku citací historickou.

Binet je vůbec mistr citací. Protagonista Simon Herzog má nikoli náhodou stejné iniciály jako Sherlock Holmes. Filozofa Jacquese Derridu roztrhají psi, které na něj pošle jeho sok Searle ve scéně, jež je citací Psa baskervillského.

Autor většinou cituje z veřejně dostupných zdrojů – tedy z toho, co o sobě zveřejnili buď sami protagonisté (Kristevová, Sollers), nebo případně jejich životopisci (Foucault). Když filozof Gilles Deleuze komentuje se sklenkou vína tenisový zápas mezi Borgem a McEnroem, jde prakticky o doslovnou citaci jeho textu.

Sedmá funkce jazyka je konspirační román, a jak to u takových příběhů bývá, nakonec musí skončit u tajného společenství. Proto asi nepřekvapí, že výraznou roli v tomto společenství sehrává autor Foucaultova kyvadla Umberto Eco. Právě jeho chce vyzvat a sesadit Philippe Sollers, kritik, spisovatel a manžel Julii Kristevové. Že se mu to nepodaří, to je jaksi v logice věci a čtenář mu to i přeje.

Jakkoli je většina citovaných příhod ze života reálných postav skutečná, tady, zdá se, Binet popustil roli fantazii. Jestli k takovému pokusu došlo a zda po něm Sollers přišel o mužství, to se nepodařilo do uzávěrky vydání zjistit. Nicméně jisté je něco jiného: Binetův román je neobyčejně zábavný.